Přesun stránek

Stránky byly přesunuty na adresu s zde jsou také publikovány nové články: http://www.antickysvet.cz

 

 

> filosofie

Aristoteles

25.08.2004 - Pavel Kadeřávek, Jiří Chlubný, Lenka Svobodová

foto

Všestranný vědec Aristoteles se narodil v makedonském městě Stageira roku 384 před n.l. Jeho otec Níkomachos byl lékařem na dvoře makedonského krále Filipa II. Jako sedmnáctiletý vstoupil Aristoteles do Platónovy školy Akadémia, v níž setrval až do Platónovy smrti v letech 347/8 před n.l. Po odchodu Akadémie začal vyučovat v maloasijském Assu a v Mytiléně na Lesbu. Někdy na přelomu let 343 a 342 před n.l. si Filip povolal Aristotela zpět na svůj dvůr, aby zde vedl výchovu prince Alexandra. Tento svůj úkol dokonal se vstupem Alexandra na trůn roku 336 před n.l. a odebral se do Athén.

Asi v roce 335 před n.l. založil v Athénách Aristoteles vlastní filosofickou školu zvanou Lykeion nebo také škola peripatetická (vychází to z názvu krytého sloupořadí - peripatos - kde se žáci učili nebo slova peripatein = procházet se, neboť Aristoteles se údajně se svými žáky při výuce procházel). Svým zaměřením se škola celkem dost lišila od Platónovy Akadémie. Lykeion se stalo vědeckým střediskem a to především díky badatelskému a učitelskému úsilí Aristotela. Na svou dobu byla zajímavé hlavně tím, že byla vybavena kvalitní knihovnou a využívala také učebními pomůckami, např. preparáty rostlin a živočichů. V Lykeiu strávil Aristoteles zbytek života. Během 13 let, které strávil v Athénách vznikla naprostá většina jeho spisů, často spíše poznámkového charakteru. Život velkého muže skončil velmi špatně. Po smrti Alexandra Velikého ho obvinili z bezbožnosti a uználi vinným. Vedení školy odevzdal svému žákovi Theofrastovi a odešel do vyhnanství do Chalkidy na Euboiu. Zde také v roce 322 před n.l. umírá.

Aristotelův přínos pro vědy i filosofii je obrovský a dodnes velmi dobře patrný. Za jeho patrně největší skutek je považováno vytvoření formální logiky, kterou pokládal za předpoklad vědecké a filosofické činnosti. Díky Aristotelovi přišly na svět také první zákony logiky a popis logických kategorií. Vypracoval též učení o dělení pojmů, soudu, úsudku, definici a generalizaci.

Jádrem Aristotelovy filosofie je jeho nauka o jsoucnu, která vzniklá přetvořením Platónovy teorie idejí. Aristoteles tuto teorii nejdříve silně kritizoval a pak ji přetvořil. Liší se od Platónovy popřením existence idejí odloučených od vnímatelných věcí. Ke vzniku konkrétních věcí je podle Aristotela třeba látka, tvar, účel a hybná příčina (za nejvyšší hybnou příčinu považuje Aristoteles boha). Tento dokonalý základní hybatel je také podmínkou správného řádu ve světě. Prvotní hybatel vše uvádí do pohybu, ale sám se nepohybuje (je totiž absolutní dokonalost, což se s jakýmkoliv pohybem ve filozofii neshoduje).

Aristotelův názor na vesmír měl obrovský vliv na myšlení lidí. Převzal ho od něj Claudius Ptolemaios a geocentrický (Země je středem všeho) systém se pak stal uznávaným až do konce středověku. Aristoteles dále dělí vesmír na pozemskou část, která sahá k Měsíci, kde vše vzniká i zaniká, a oblast nad Měsícem, kde je svět nebeských těles vybudovaný z pátého živlu - éteru. Slunce, Měsíc, planety i stálice jsou umístěny ve sférách (těch má být celkem 56 včetně těch, kterými si Aristoteles pomáhal při vysvětlování odchylek planet od kruhových drah) a obíhají kolem Země na stejných kruhových drahách.

Velký důraz věnoval Aristoteles také zkoumání živé hmoty - stal se dokonce zakladatelem několika vědních disciplín. Při výkladu organické přírody důsledně dodržoval teorii o tvaru a látce. U živého organismu je podle něj tělo látkou a duše tvarem. Pro růst rostliny nebo živočicha má mít hlavní význam duše. Aristoteles se mylně domníval, že nižší živočichové vznikají samoplozením, a to tak, že životoplodná látka působí na bahno, tlející materiál atd. Aristoteles prozkoumal na 500 živočichů, klasifikoval je (chybně) a zkoumal také orgány živočichů. Zde se dopouštěl těžkých chyb, když za centrum myšlení považoval srdce, zatímco mozek jen za ochlazovací orgán pro krev, ale i pře četné omyly je jeho práce úctyhodná. Jako první využil Aristoteles výhod skupinové práce.

Aristotelovy spisy lze rozdělit na spisy, které psal pro veřejnost a spisy psané pro vnitřní potřebu. První druh děl psal většinou formou dialogu a většina se jich nedochovala. Těch druhých, které vůbec nechtěl Aristoteles uveřejnit, se nám zachovala podstatná část. Tato část jeho tvorby je psána podivným jazykem a ne vždy zcela srozumitelně, s častým opakováním, vsuvkami a nemůžeme vyloučit dokonce ani pozdější redakční zásahy.

Spisy:
a) Určené pro veřejnost (esoterické)
- z Aristotelova mládí se nám zachovalo 19 platónovských dialogů (např. O duši); dalšími díly z této doby jsou pak drobné traktáty (např. O bohatství, O rozkoši, O výchově aj.). Zlomky z díla O básnících obsahují polemiku s Platónovým odsouzením poezie, dílo O filosofii pak odsuzuje Platónovo učení o ideách 

a) historické a přírodovědné spisy
1) Didaskalie - obsah divadelních her s údaji o roku uvedení na scénu
2) Sbírka 158 ústav řeckých měst, z nichž se však našla jen Ústava Athéňanů. V celém díle se podle antických zdrojů Aristoteles snažil o přehled vývoje ústav od nejstarších dob a hledal ústavu, která by byla kompromisem mezi demokratickou a oligarchickou
3) Seznam vítězů olympijských a pythijských her

b) esoterické (akroamatické) spisy určené k poslechu při přednáškách
1) logické spisy
- všechny Aristotelovy spisy jsou sebrány do díla zvaného Organon (Nástroj). Ten obsahuje spisy:
- Categoriae - definice deseti základních kategorií poznání
- De interpretatione - pojednání o větě a soudu
- Analytika první a druhá - zkoumání procesu sylogismu (J.Ch. - bohužel nevím, co to znamená)
- Topica - výklad o důkazech z pravděpodobnosti
- Sophistici elenchi - diskuse o klamných argumentech sofistů
2) přírodovědné spisy
- Physica - 8 knih o přírodě, pohybu, hmotě a jiných základních pojmech
- O nebi - 4 knihy zkoumající složení světa, jeho věčnost a hvězdy
- O nebeských úkazech - opět 4 knihy o planetách, kometách, atmosférických úkazech, pohybech moře apod.
- Historia animalium a díla, která na něj navazují, jsou encyklopedií zoologických vědomostí, pečlivě utříděných
3) psychologické spisy
- O duši - 3 knihy, téma je jasné podle názvu
- Přírodopisné drobnosti - o spánku, dýchání, paměti atd.
4) metafyzické spisy
- Metafyzika - pojednání o "obecných principech jsoucna"
5) etické spisy
- Etika Níkomachova - 10 knih pojednávajících o štěstí, ctnosti, svobodě, vůli, morálních schopnostech, spravedlnosti, rozumu, přátelství a rozjímavém životě; psáno pro Aristotelova syna
- Etika Eudémova - jiná verze výše zmíněného
- Magna moralia - souhrn pozorování v oblasti morálky
- Politika - dobře vypracované dílo vypráví v 8 knihách o různých teoriích státu, o rodině, o občanské výchově atd.
6) spisy o literatuře
- Rétorika - 3 knihy zkoumající pojem, účel a různé druhy řečnictví
- Poetika - 2 knihy o podstatě poezie a jejich základních formách

Aristotelovy spisy měly obrovský vliv jak ve starověku, tak i ve středověku, zvláště pak Organon. Jeho dílo byla přeloženo již ve starověku do latiny, syrštiny, hebrejštiny a arabštiny. Učení Aristotela stálo na počátku teologického myšlení, takže pohanský filosof stojí na počátku scholastiky. Jeho bezvýhradná autorita trvala vlastně až do konce středověku, kdy se ukázalo, že mnohé jeho vědní objevy jsou nesprávné a zavádějící.

Čtenost článku: 58483

<<zpět