Přesun stránek

Stránky byly přesunuty na adresu s zde jsou také publikovány nové články: http://www.antickysvet.cz

 

 

> Řecké dějiny

Trója

29.08.2004 - Pavel Kadeřávek

Osídlení města Tróje a jeho vývoj do trójské války na základě archeologických průzkumů

Nejdříve by bylo vhodné říci něco o samotné Tróji, kterou Homér nazývá Ílios. Její poloha je v severozápadní Asii nad řekami Skamandr a Simeont. Toto místo bylo dle archeologických nálezů obydleno s drobnými přestávkami již od začátku 3. tis. př. n. l. Samotné město prošlo dlouhým vývojem, a proto abychom od sebe odlišili toto město v různých dobách, hovoříme o prvních, druhých a dalších městech trójských. Již nejstarší- první město trójské, muselo mít velký význam, neboť bylo obehnáno kruhovou hradbou. Druhé město trójské (2700- 2400 př. n. l.) bylo pak opevněno obzvláště mohutně, hradby při zemi měly šířku 5-10 m a i s nádstavbou měřily přes 10m na výšku. Hlavní brána tohoto města ležela na jihozápadě. O významu tohoto města svědčí i poklady se zlatými šperky a zbraněmi. V této vrstvě našel Heinrich Schliemann zlatý poklad, jenž mylně považoval za Priamův. Třetí až páté město významné tolik nebylo, což potvrzuje také to, že opevněno z nich bylo pouze poslední. Následující město- šesté, bylo opět silně opevněno, ale hradby nezabránily živelným pohromám, a tak toto město podlehlo zemětřesení ve 14. stol. př. n. l. Sedmé město je pro nás nejdůležitější, neboť se stává dějištěm trójské války,a které podle pověsti popsané v Homérově Íliadě vyvrátí Řekové. My tuto událost datujeme asi někdy do roku 1200 př. n. l.


Bájná příčina války - Thetidina svatba, Jablko sváru, Paridův soud, Helena

Nyní vám vylíčíme události, které vedly k pádu Tróje, tak je líčí pověsti a popisuje Homér.


Příčina trójské války vznikla při příležitosti svatby bohyně Thetis s člověkem- králem fíthejským Pelopem. Důvod toho byl, že o Thetis věštba pravila, že její syn předčí otce, a tak žádný bůh, přestože byla velmi krásná, s ní nechtěl nic mít. Na tuto svatbu byli pozváni všichni bohové až na bohyni sváru Eris. Ta se jim však za to pomstila. Utrhla zlaté jablko ze zahrady Hesperoven a s nápisem "Té nejkrásnější” jej vhodila mezi bohyně Athénu, Héru a Afrodítu. Každá z nich jej okamžitě chtěla pro sebe, protože se samozřejmě považovala za nejkrásnější. Nakonec bylo na nejvyšším bohu Diovi, aby celou věc rozhodl. Ten však s tím pochopitelně nechtěl nic mít a rozhodl se zbavit se odpovědnosti. Dal zlaté jablko Hermovi a poslal ho na horu Ídu u Tróje za mladíkem, který ještě nepoznal ženu a jenž měl tento spor rozhodnout. Tímto mladíkem nebyl nikdo jiný než jeden z padesáti synů trójského krále Priama. Při jeho narození se však jeho matce Hekabě zdálo, že porodila hořící pochodeň, která zapálila Tróju, a věštci tento sen vyložili ve smyslu, že se jí narodí syn, který způsobí zánik Tróje. Proto ho jeho otec Priamos nechal pohodit v lese, aby zahynul. Ujala se ho ale medvědice a posléze ho vychoval pastýř Ageláos. Nyní stál Parid před těžkým rozhodnutím, neboť se mu všechny tři bohyně zdály stejně krásné. Tu bohyně, poznajíc jeho nerozhodnost, se ho snažily o svých přednostech přesvědčit sliby. Atak mu Héra nabídla vládu nad Asií, Athéna slávu a vítězství v každé válce a Afrodíta nejkrásnější ženu za manželku. Paridovi se nejvíc zamlouvalo to třetí, a tak podal jablko Afrodítě. Přislíbenou nejkrásnější ženou na světě byla podle všeobecného názoru Helena, dcera nejvyššího boha Dia a manželky spartského krále Tyndarea Lédy. Problém byl, že Helena již byla provdána za Tyndareova nástupce na spartském trůně Meneláa. Avšak tuto překážku nebylo pro bohyni lásky těžké překonat. Nejdříve se měl Paris dozvědět o svém původu, k čemuž došlo na slavnostních hrách v Tróji. Ty byly uspořádány, protože Hekaba nepřestávala pro svého ztraceného syna truchlit, na jeho počest a vítěz měl získat nejlepšího býka z královských stád. Toho shodou okolností pásl právě Parid a bylo to jeho nejoblíbenější zvíře. Proto se ho rozhodl doprovodit do Tróje a podívat se na jeho budoucího majitele. V Tróji se pak rozhodl o něj zápasit, protože v případě vítězství by ho dostal zpět a navíc mu soupeři nepřipadali tolik zdatní, aby je nepřemohl. Přihlásil se tedy také a díky své síle a obratnosti dokonce porazil i nejstaršího Priamova syna Hektora a zvítězil. Priamovi synové ale porážku od neznámého pastýře považovali za pohanu, vyvolali hádku a chtěli ho zabít. Ten však utekl k Diovu oltáři, kde ho jako věštkyně poznala Priamova dcera Kassandra. Radost rodičů z nalezení syna byla tak veliká, že nevěnovali pozornost Kassandřiným připomínkám, že Paris Tróju zahubí. (To byl ostatně její úděl a trest, že nikdo nebude věřit jejím věštbám, neboť odmítla boha Apollóna, který se do ní kdysi zamiloval.) Poté Afrodíta vnukla Paridovi touhu po ženě a myšlenku odplout do Sparty vyhlášené krásou tamních žen. Marné bylo rozmlouvání věštce Helena i varování Kassandřino. Paris se na cestu vydal a i přes bouři a nepříznivý vítr se tam brzy dostal. Spolu se svým druhem Aineiem se stal hostem spartského krále Meneláa. Meneláos musel ovšem brzo po jejich návštěvě odjet a nařídil své manželce, aby hostům ve všem vyhověla. Paris se mezitím do ní hluboce zamiloval a Afrodíta zařídila, aby jeho svodům neodolala. AS tak se s ním vydala k Tróji. Kromě Heleny si Paris odvezl ještě Meneláovu pokladnici.


Když se to Meneláos po svém návratu dozvěděl, pochopitelně se velmi rozčílil, neboť Paris nejenže pošlapal všechny zákony pohostinství, ale urazil Meneláa jak jako vladaře, tak i jako muže. Meneláos se proto rozhodl svolat všechny vládce Řecka a vypravit se na trestnou výpravu. Měl na to právo, neboť při volbě Helenina manžela bylo rozhodnuto, že pro příliš velký počet zájemců si svého muže vybere sama a ostatní nebudou proti tomu protestovat, nýbrž naopak mu budou vždy pomáhat. Kdo by toto neslíbil, měl pak být vyřazen z kandidátů.


Příprava na válku

O vedení celé výpravy požádal Meneláos svého bratra, mykénského krále Agamemnóna. Je nutné podotknout, že se Meneláos společně s Odyssem, ithackým králem, snažil získat Helenu i poklad zpět bez válečného incidentu. Navštívil |Tróju, ale mu byl ochoten vrátit pouze pokladnici. A tak došlo k přípravám na válečné tažení. Toho se kromě Meneláa a Agamemnóna ze slavných reků účastnil ještě Odysseus (Láertův syn a ithacký král), jemuž se původně ale do boje vůbec nechtělo, vždyť právě prožíval šťastné chvíle se svou čerstvou ženou a synkem Télemachem. Když tedy za ním přišli, aby se účastnil tažení, předstíral šílenství tím, že oral pole a osíval ho solí. Avšak když mu rek Palamédés dal před pluh jeho synka, zastavil a tím se prozradil. Odysseus přivedl k Tróji 12 lodí, ale byl vojsku užitečný především svou chytrostí, třebaže odvaha za ní nezůstávala pozadu. Dále se účastnili Diomédón, argejský král- vůdce tírynských mužů, krétský král Ídomenes (vnuk Mínóa), který vynikal v boji oštěpem, také athénský Menesteus, nejlepší řidič bojových vozů, Nestór, nejstarší člen výpravy, který především radil ve válečné radě a jak se později ukázalo, vždy správně,věštec Kalchás, hrdinové Malý a Velký Aiás a snad největší rek Achilleus - syn Thetidy a Pélea.


S jeho odvodem byly také potíže. Jako malého ho jeho matka natírala ambrosií a kalila ho nad ohněm, aby se stal nezranitelným.To se také stalo důvodem rozchodu Thetis s Péleem, jenž když svého syna uviděl v ohni, myslel, že ho Thetis chce zabít a té nezbylo nic jiného než utéct. Podle jiné verze ho matka namočila do podsvětní řeky Styx, takže celé jeho tělo mu pokryl neviditelný pancíř až na patu, za kterou ho Thetis držela. O tom však Homér nepíše, ale popisuje první verzi. Kromě toho se Thetis pro syna snažila udělat ještě něco. Věděla totiž, že její syn bude žít buď dlouhý život bez slávy, vládnouc ve své vlasti, nebo prožije krátký slavný život. A tak ho matka, která chtěla, aby její syn žil dlouho, ukryla před odjezdem k Tróji na ostrově Skyru u krále Lykoméda jako jednu z jeho dcer. Věštěc Kalchás však jeho úkryt vypátral a tak se za ním v přestrojení za kupce vydali Odysseus a Diomédón. V paláci rozložili své zboží, které upoutalo pozornost Lykomédových dcer a mezi ně jakoby náhodou položili meč. Když pak jejich druhové před palácem spustili válečný křik, dcery se rozprchli, jen Achilleus sáhl po meči, čímž se prozradil. Po jeho odhalení již nedalo mnoho práce ho přesvědčit pro účast. Spolu s ním přišlo 5000 mužů. Celkem tedy Agamemnón shromáždil 1186 lodí a 100 000 mužů.


Kalchásova věštba

Ještě před odjezdem se shromáždili všichni slavní rekové a velitelé vojsk, aby obětovali bohům a prosili je o šťastnou plavbu. Tu se zpod jednoho oltáře vyplazil hrozný had rudý jako krev, který se vyplazil po kmeni platanu až k jeho nejvyšším větvím, kde bylo hnízdo s osmi ptáčaty a samičkou. Ty všechny had pozřel, a pak se proměnil v kámen. Nikdo si tento jev nedokázal vysvětlit, avšak věštec výpravy Kalchás jim objasnil jeho smysl: Budou obléhat Tróju devět let a teprve pak ji desátý rok dobudou.


Nešťastný boj v Mýsii

Následně loďstvo vyplulo a po krátké plavbě přistáli u břehů Mýsie. Zde vládl Héraklův syn Télefos. Na jeho území Řekové přistáli v přesvědčení, že jsou na břehu Tróje a začali pustošit Télefovo panství. Ten shromáždil vojsko a v jeho čele se vrhl proti nepříteli. Nastal boj, při němž byl Télefos přinucen k útěku a nastávající noc uprchl se svými vojáky do opevněného města. Ráno Řekové zjistili, že nebojovali s Trójany, ale se svými spojenci. Uzavřeli tedy s Télefem mír a ten jim slíbil, že jim bude pomáhat. Odmítl pouze účastnit se výpravy proti Tróji (jeho manželka byla Priamova dcera a nechtěl bojovat proti otci své manželky). Řekové pohřbili své druhy padlé v boji a vypluli na moře. Tu se však strhla strašná bouře a lodě po dlouhém bloudění byly přinuceny se vrátit do přístavu Aulidy.


Télefovo uzdravení

Na břehu vznikl obrovský vojenský tábor, avšak mnozí Řekové v něm nezůstali a vrátili se domů. Stejně i velitel vojska, král Agamemnón. Nikdo nevěděl, kdy se opět zahájí výprava, neboť potřebovali průvodce, který by jim ukázal cestu k trójským břehům. Takto mohl posloužit pouze Télefos. Ten však byl v předešlém nešťastném boji raněn Achillem do stehna. Žádné léčení nebylo schopno tuto ránu zahojit a bolest se stále zvyšovala. Nakonec se Télefos zmučený bolestí vydal do Delf prosit Apollóna o radu. Pýthia mu svými ústy odpověděla, že jej může vyléčit jen ten, kdo ho ranil. Télefos, oblečen do cárů a o berlích, přišel tedy nepoznán do Mykén rozhodnut přimět krále Agamemnóna, aby přinutil Achilla vyléčit mu jeho ránu. První potkal ženu Agamemnóna Klytaimnéstru, jíž prozradil, kým je a proč přichází. Klytaimnéstra mu poradila, aby uchopil z kolébky Agamemnónova syna Oresta, běžel s ním k obětnímu stolu a hrozil, že o něj roztříští Orestovu hlavu, jestliže mu Agamemnón odmítne pomoct. Télefos jednal tak, jak mu poradila, a Agamemnón polekán mu slíbil pomoci. A učinil to rád, protože věděl, že jen Télefos Řekům může ukázat cestu do Tróje. A vyslal posly k Achilleovi. Ten byl udiven, neboť nevěděl, jak by ho mohl vyléčit. Odysseus mu poradil, aby zranění vyléčil železem z ostří kopí, které ho zranilo. Seškrábali tedy železo z Achilleova kopí a posypali jím Télefovu ránu, která se ihned zacelila. Rozradostnělý Télefos souhlasil i s tím, co před nedávnem odmítal, že totiž povede řecké loďstvo k trójským břehům.


Obětování Ífigenie

Nyní byli již Řekové připraveni k vyplutí, ale neustále vál nepříznivý vítr. Příčinu zjistil až věštec Kalchás. Byl jím hněv bohyně lovu Artemis kvůli tomu, že Agamemnón zabil její posvátnou laň. Aby si Artemidu usmířil měl Agamemnón obětovat svoji dceru Ífigneiu. Agamemnón se proti tomu nejdříve postavil, ale posléze si uvědomil své povinnosti a dal pro ni poslat s tím, že si ji Achilleus chce vzít za ženu. Ta na to radostně přijela i se svou matkou Klytaimnéstrou, ale když se dozvěděla svůj osud, zhrozila se. Nechtěla totiž zemřít a navíc se zamilovala do Achillea, který se jí zastával, rovněž Klytaimnéstra byla proti, ale vojsko bylo pro oběť a Agamemnónova pravomoc byla omezena pouze na boj, takže oběti nemohl zabránit. Na obranu Ífignei se ale se zbraní v ruce postavil Achilleus. Již mělo dojít k boji, když se v zájmu úspšchu výpravy sama Ífignea rozhodla nechat se obětovat. Vstoupila na oltář a věštec Kalchás se jí už dotkl obětním nožem, aby ji obětoval, avšak místo Ífignei se na oltáři objevila Artemidina laň, kterou podstrčila sama Artemis za oběť místo Ífigney, kterou odnesla do daleké Tauridy, kde ji ustanovila svou kněžkou. I tak však její osud nebyl radostný, neboť měla předkládat za oběť všechny zajaté cizince, které jí přivede taurský král Thoás.


Plavba k Tróji, opuštění Filoktéta, vylodění Řeků

Nyní mohly lodě konečně vyplout. Po dobu plavby vál příznivý vítr, a tak probíhala klidně. Cestou se zastavili u ostrova Chrýse nedaleko ostrova Lémnu. Zde měli obětovat na oltář zasvěcený ochránkyni ostrova nymfě Chrýse. Tento oltář již zbudoval slavný rek Iáson., když plul se svými druhy Argonauty do Kolchidy. Na tomto oltáři obětoval také Hérakles před svým bojem proti trojskému králi Láomedontovi pro jeho urážku. Z řecké výpravy jediný znal místo tohoto oltáře na ostrově Hérakleův přítel Filoktétes, který se nabídl, že jim ho ukáže. Když se tedy k němu přiblížili, vylezl z křoví had chránící oltář a uštkl Filoktéta do nohy. Ten vzkřikl a klesl k zemi. Když přiběhli druhové, již bylo pozdě. Jed již vnikl do rány, která začala hrozně bolet a vytékal z ní silně zapáchající hnis. Filoktétova muka byla nesnesitelná, stejně jako zápach kolem něho se šířící. Na radu Odyssea ho vojáci, když už nemohli vydržet ten zápach, vynesli spícího na pustý ostrov Lémnos, kde ho zanechali s trochou jídla a jeho lukem a šípy napospas osudu. Pak se Řekové konečně doplavili k trójským břehům.


Když se přiblížili k břehu, uviděli, že je očekává silné vojsko Trójanů pod vedením Priamova nejstaršího syna Hektora. Jak se nyní mohli vylodit? Všichni totiž znali věštbu, podle níž první, kdo se dotkne trojské půdy, také první zahyne. Odysseus, aby ho ostatní následovali a sám aby nepadl, vyhodil z lodi na břeh svůj štít a skočil na něj. Jiný hrdina, Prótesiláos, vida že již nebude první na trójském břehu, zatoužil po hrdinství a seskočil na břeh chtěje se vrhnout do boje. Slavný Hektór ho však smrtelně zranil. Nyní se vyhrnuly řecké šiky na nepřítele a vzplanul krvavý boj. Trójané se obrátili vyděšeně na útěk a ukryli se za hradbami svého města. Příštího dne uzavřeli Řekové s Trójany příměří, aby pohřbili své mrtvé. Když tak učinili, začali stavět opevněný tábor.


Vyjednávání s Trójany, devět let války

Když Řekové opevnili tábor, vyslali krále Meneláa a Odyssea vyjednávat s Trójany. Posly přijal ve svém domě moudrý Anténór. Když se Priamos dozvěděl o příchodu poslů, svolal shromáždění lidu, kde měli přednést své požadavky. Ti, předstoupivše před ně, žádali navrácení pokladnice ukradené Paridem i Heleny. Po Meneláovi vystoupili i Odysseus a Anténór a přesvědčovali Trójany, aby splnili jejich požadavky. Trójský lid byl přesvědčen jejich moudrými řečmi a chtěl jim vyhovět. Proti tomu se ovšem postavili Priamovi synové a především Paris, kteří si mír s Řeky nepřáli, neboť odmítali, aby byla královu synu odebrána jeho kořist. Dokonce Paridem podplacený Antimachos žádal, aby byli poslové zajati a zabiti, což však Priamos a Hektór nepřipustili. Rozhodnutí bylo nyní na vahách, když tu vystoupil Priamův syn a věštec Helenos a řekl, aby se Trójané nebáli válčit, neboť bohové přislibují Tróji svou pomoc. Trójané mu uvěřili a poslové byli odmítnuti. Válka byla nyní neodvratná.


Trójané se uzavřeli ve svých hradbách a nevycházeli ven, ba ani Hektór se neodvažoval. Řekové zahájili obléhání, třikrát se neúspěšně pokusili ztéci hradby útokem a nakonec začali pustošit okolí Tróje a dobývat její spřátelená města. Řekové ovládli ostrovy Tenedos, Lesbos, města Pédasos, Lyrnéssos a jiná, mimochodem také Théby, kde vládl otec Hektórovy manželky Andromachy, Éetión. Za jediný den zabil Achilleus sedm Andromašiných bratrů, jejího otce, a matku nechal odvést jako zajatkyni do řeckého tábora. Získal v Thébách bohatou kořist a také překrásnou Chrýseovnu, dceru Apollónova kněze Chrýsa, a krásnou Bríseovnu, kterou dali Řekové králi Agamemnonovi.

 

Smrt Palaméda

Takto uběhlo již dlouhých devět let války. Obě strany měly velké ztráty a zahynulo mnoho statných reků. Jedním z padlých byl také moudrý Palamédés. Nezemřel však však v boji, ale zabil ho z nenávisti Odysseus. Ten mu totiž nemohl odpustit, že ho Řekové poslouchají raději než jeho. Palmédés mnohokrát Řekům dobře poradil a vykonal pro ně neocenitelné služby. Dokázal také hojit rány, léčit nemoci a postavil jim i maják,aby věděly v noci se vracející lodě kde přistát. Odysseus ho také nenáviděl kvůli tomu, že Palamédés odkryl jeho lest, když předstíral pomatenost, aby nemusel do války. Využil toho, když Palamédés radil Řekům vrátit se a zanechat obléhání a Odysseus začal přesvědčovat jeho odpůrce, kteří se báli, že tím přijdou o kořist, že Palamédes neradí nezištně, a navíc ukryl v Palamédově stanu měšec zlata. Když zjistil že někteří začali věřit v jeho zradu rozhodl se je utvrdit v jejich přesvědčení utvrdit.Odysseus napsal jménem Priamovým dopis Palamédovi a dal jej donést jednomu z zajatých Trójanů jménem Fryg králi Priamovi. V tomto dopise bylo napsáno o zlatě jež dostal Palamédes za to, že přesvědčí Řeky k odjezdu. Jakmile Fryg opustil tábor, byl přepaden sluhy Odyssea a zabit. Psaní poté donesli Odysseovi, který ho donesl králi Agamemnónovi.Oznámil Agamemnonovi, že se Palamédés stýkal s králem Priamem prostřednictvím zajatce, kterého Odysseovi sluhové zabili, když se snažil tajně odejít. Agamemnón nato svolal všechny řecké vojevůdce včetně Palaméda do svého stanu, kde byl Palamédes obviněn ze zrady. Ten se však nařčení bránil, a tak Odysseus navrhl prohledat jeho stan. V něm skutečně našli Odysseem podstrčený měšec zlata, takže všichni uvěřili v jeho vinu a byl postaven před soud a odsouzen k smrti ukamenováním. Nevinného spoutali řetězi a odvedli na pobřeží. Během popravy Palamédes ani jednou nezanaříkal, pouze předtím než vypustil duši řekl údajně tuto větu:Ó pravdo, lituji tě, zemřela jsi dříve než já.” Agamemnon neodsoudil Palaméda pouze k smrti, ale i k věčnémubloudění jeho duše, neboť nedovolil jeho tělo pohřbít a mělo být ponecháno napospas dravé zvěři. Avšak slavný Velký Aiás ( syn Telamónův), který neuvěřil v Palamédovu zradu ,to nepřipustil a vykonal nad Palamédovým tělem pohřební obřady a s úctou jej pohřbil.


Avšak poprava Palaméda se později Řekům nevyplatila za smrt svého syna se jim posléze mstil jeho otec eubójský král Nauplius, když rozšířil mezi manželkami achajských králů zvěst, že jsou jim manželé u Tróje nevěrni se zajatými Trójankami. To přivedlo údajně k nevěře Aigialeu- manželku agrejského krále Dioméda i ženu vrchního velitele achajských vojsk Klytaimnéstru o jejíchž následcích ještě budeme hovořit. Krétskému králi Ídomeneovi (jeho žena mu byla na základě naupliových pomluv také nevěrná) obsadil nebo zničil deset města po jeho návratu jej vyhnal z Kréty. Kromě toho všeho ještě Nauplius způsobil mnohá ztroskotání řeckých lodí vracejících se po válce domů, když je ohněm nalákal na eubojská skaliska.

  • K příběhu Palaméda a Nauplia je nutno upozornit, že nejsou zmiňovány Homérem, tedy, že jejich vznik je starší. Pochází pravděpodobně až z Kyprií, nezachovaném eposu připisovaném Stasinovi, nebo Hegesinovi. Později se k tomuto námětu vrací Aischylos, Sofoklés a Eurípidés v tragédiích Palamédes, žádná z nich se však rovněž nezachovala.

  • (vyprávění bude pokračovat)

    Čtenost článku: 117066

    <<zpět