Přesun stránek

Stránky byly přesunuty na adresu s zde jsou také publikovány nové články: http://www.antickysvet.cz

 

 

> Řecké dějiny

Kolonizace a styky s jinými národy

29.08.2004 - Jiří Chlubný

foto

Když bylo po příchodu kmene Dórů ukončeno období velké migrace uvnitř Řecka i zbytku Balkánského poloostrova, vznikalo na některých místech přelidnění a z něj vyplývající nedostatek výživy pro všechny obyvatele. Právě z toho důvodu se nejdříve malé a posléze i větší skupinky obyvatel odhodlávaly opustit mateřská města (metropole - z métér=matka a polis=město) a vydat se do cizích území, kde pak tyto skupinky kolonistů zakládaly osady, neboli kolonie. Ty se poměrně brzo politicky osamostatňovaly, byť si osadníci přiváželi spolu s náboženstvím a kulty často i stejné státní zřízení jako měla jejich metropole. Přelidnění bylo pravda hlavním důvodem procesu kolonizace, ale určitě nebylo jediným. Roli ve vystěhování mohl mít stupňovaný boj mezi vrstvami po rozpadu rodového zřízení, sociální nerovnost, boj o půdu, rozpory mezi vůdci názorových frakcí, hromadná vyhnanství nepohodlných občanů nebo prostá touha po dobrodružství.

Kolonizace probíhala takřka neustále, ale existují dvě hlavní vlny, kdy bylo osidlování nových území podstatně intenzivnější než normálně. První vlna proběhla na přelomu druhého a prvního tisíciletí před n.l. a účastnili se ho především vystěhovalci z kmene Iónů. Směřovala na východ na ostrovy v Egejském moři a západní pobřeží Malé Asie. Právě tam vznikla celá řada slavných měst, které se velmi brzy stala klíčovými obchodními a kulturními středisky a která diktovala vývoj v mnoha oblastech i v pevninském Řecku. Tak například filosofie se až do dob Sokrata vyvíjela především v Malé Asii. Z těchto měst založených první vlnou kolonistů z Iónie si uveďme například Milétos, Smyrna (asi 1000 před n.l.), Efesos (12.-11.stol. před n.l.), Kolofón, Halikarnássos, Rhodos aj.

Tato města měla oproti pevninskému Řecku nezanedbatelnou výhodu v tom, že byla blíže vyspělé orientální kultuře, která mohla Řeky naučit mnoha vylepšením v zemědělství, chovatelství i řemeslné výrobě. Nedaleko nových kolonií navíc byla Fénicie s jejími skvělými námořními a obchodními schopnostmi, které si maloasijští Řekové záhy osvojili. Rovněž peněžní obchod získali kolonisté na východě, tentokrát v Lýdii.

Druhá vlna, známá jako velká kolonizace, proběhla v 8.-6.stol. před n.l. a směřovala na všechny světové strany. Této kolonizace se již účastnily nejen pevninské státy Řecka, ale rovněž i maloasijské kolonie - Milétu se připisuje na 45 kolonií. Tak Řekové osídlili pobřeží Makedonie, Thrákie a Černého moře a založili města jako Byzantion, Sinopé nebo Hérakleia. Na západě směřovali kolonisté převážně do jižní Itálie a na Sicílii - oblasti se pak dlouho říkalo Graecia Magna (Velké Řecko). Z toho se dá snadno i bez dalších znalostí odvodit, že právě zde byla kolonizace velmi intenzivní. Vznikla mnohdy dosud existující a významná města jako italské Tarentum, Sybaris, Krotón, Elea, Neápolis, Kýmé, Metapontum nebo sicilské Syrakusy, Messana, Akragás aj. V této oblasti také asi jako v jediné Řekové opustili i pobřežní oblast a rozšířili svůj vliv hluboko do vnitrozemí. Kromě těchto hlavních směrů pak vznikaly ojedinělé osady i jinde - příkladem budiž Massilia v západním Středomoří, kterou dnes známe jako Marseille, nebo egyptská kolonie Kýréné, která dala název celému území Kyrenaiky, kterou ve dvacátém století proslavil boj Afrikakorpsu s Pouštními krysami. V Egyptě, tentokrát v samé deltě Nilu, si Řekové dokonce po dohodě s faraónem zřídili dvě obchodní stanice - Naukratis (založená opět Milétem už kolem roku 600 před n.l.) a Dafne.

Je třeba poznamenat, že zakládání kolonií bylo díky různým faktorům obyčejně mírovou záležitostí, protože Řekové nevyhledávali boj, ale raději s domorodci obchodovali, což bylo pro obě strany výhodnější. Alespoň to tak vypadá, neboť přestože Řekové mají dobrou paměť pro válečné úspěchy, nezachovaly se žádné zmínky o bojích v těch dobách. Ostatně většinou ani nebylo proč bojovat - Řekové si vzali jen malý kus země u pobřeží a domorodcům nenutili žádné své náboženství ani zvyky. Tak třeba zmíněná Kýréné nebo Malá Asie byla osídlena relativně klidně. Na jistých místech, mezi která patří černomořské pobřeží nebo Itálie, však kolonisté naráželi na tvrdý odpor domácích kmenů, který jim způsoboval četné potíže. Řekněme si něco málo o kontaktech Řeků s jinými národy v době kolonizací.

Do historie vstoupily - a my se jim budeme věnovat s článku Vývoj kolonií v dnešní Itálii - především rozsáhlé boje o jih Itálie s Etrusky. Tento tajemný kmen, o jehož existenci a vlivu na Řím si už můžete na Antice přečíst článek v sekci Dějiny Říma, okolo roku 600 před n.l. založil mocné město Capua a dostal se tak na své cestě na jih Itálie do sféry vlivu Řeků z města Kýmé. Napětí často přerůstalo ve válečné konflikty. Jeden z nich vedl cca roku 540 před n.l. k velké námořní bitvě u Alalie na Korsice, ve které utrpěli kolonisté tvrdou porážku a přenechali Etruskům vliv na Korsice a v celém severozápadním Středomoří. Až roku 474 před n.l. se Řekům podařilo pomstít se - u města Kýmé došlo k další námořní bitvě, ve které utrpěli Etruskové drtivou porážku, která tento kmen prakticky zničila a zastavila jeho postup po italském pobřeží. Jeho místo pak zaujali Římané.

Důležitou, avšak polozapomenutou říší doby kolonizace byla veleříše asyrská, která dosáhla svého vrcholu kolem roku 650 před n.l., kdy ovládala rozsáhlou oblast Blízkého Východu včetně Egypta. Hlavním městem této říše byl královský Aššur (zde musí zaplesat milovníci Monty Python´s Flying Circus), velmi významným bylo rovněž asyrské a legendární Ninive. Přestože se Asyřané především díky Bibli stali archetypy krutých bojovníků, jejich umělecká díla dosahovala rovněž značné kvality a ovlivnila dokonce vývoj sochařství v Řecku, což dokládá jisté, nejen obchodní, styky

O egyptské civilizaci není možné napsat nějaké zkratkovité dějiny, vždyť dějiny tohoto státu sahají minimálně do čtvrtého tisíciletí před n.l. Povězme si tedy hlavně to, že v dobách řecké kolonizace měla tato říše svůj vrchol za sebou, asi největší z panovníků Ramesse II. Veliký žil ve třináctém století před n.l., a po něm říše dlouho upadala. Obchodní styky Egypta s Řeckem i koloniemi byl velmi živý - Řekové dováželi egyptský papyrus, jemné plátno, voňavky, víno nebo obilí - a zmíněná existence řeckých kolonií Naukratis a Dafne přímo na egyptském území také svědčí o bohatosti kontaktů. Řekové vyváželi třeba umělecké předměty, ale rovněž své muže jako žoldnéře, kteří byli u faraónů velmi ceněni.

Fénická civilizace mající kolébku v dnešním Libanonu těžila především ze svých skvělých obchodních a námořnických schopností. Féničané za temných časů v Řecku ovládli obchod ve Středomoří, takže se s nimi po dostání se z krize řečtí kolonisté, námořníci a obchodníci často potkávali. Co se kolonizace týče, byli Féničané co do velikosti osídleného území možná úspěšnější než Řekové. Jejich kolonie totiž stály prakticky na celém pobřeží západního Středomoří s vyjímkou dnešní Francie. Nejslavnější kolonií Féničanů pak bylo bezesporu Kartágo, založené podle legendy roku 814 před n.l. Samotná Fénicie (nebo Foinikie) se skládala z řady městských států, z nichž nejvýznamnější byly státy jako Byblos, Sidon a Tyros. Vyváželi purpurovou barvu, podle níž měli i řecké jméno (phoinix znamená purpurové barvivo), dřevo, sklo, výroby z kovu a dřeva, umělecké předměty). Veledůležitým vývozním artiklem se stala i abeceda, kterou právě Féničané vynalezli kolem roku 1000 před n.l.

Další z popisovaných civilizací bude maloasijská civilizace Lýdů. Ti ovládali malou oblast uvnitř Malé Asie, která si ovšem získala velký vliv a bohatství. Lýdové někdy v sedmém století před n.l. začali také používat mince, čemuž nedaleké řecké kolonisty naučili. Ostatně obchodní kontakt mezi Lýdy a Řeky byl velmi intenzivní, tedy alespoň do doby, než se k vládě dostal král Gygos (cca 680 - 652 před n.l.). Ten začal s politikou napadání řeckých maloasijských kolonií, přičemž ovšem zachovával dobré vztahy s metropolemi. Jeden z jeho nástupců Kroisos (560 - 546 před n.l.) pak spolu s Médy řecké kolonie dobyl nebo jinak podmanil. Konec jeho kariéry je ovšem až komický - při tažení proti Persii se zeptal delfské věštírny na výsledek války. Ta odpověděla, že král zničí říši velikou. Kroisos tedy vytáhl do boje, Peršané ho porazili a ovládali celou říši. Nešťastný král asi neočekával, že zničí říši svoji. Od data jeho porážky pak koloniím v Malé Asii vládli Peršané.

Posledním z popisovaných národů budou Skythové. Tito středoasijští kočovníci chovající koně, skot a ovce přitáhli kolem roku 1000 před n.l. do oblasti kolem Černého moře. Skythy si můžeme představit jako typické barbary, před kterými museli často černomořští osadníci bránit své domovy, ale s kterými také rádi obchodovali. Řekové jim prodávali šperky, kovové výrobky, olej nebo víno, zatímco sami kupovali pšenici, sůl, kůže a otroky. Skythové se roku 676 před n.l. spojili s Asyřany a společně vyplenili a dobyli značné oblasti Blízkého Východu. Jejich výborné bojové vlastnosti se pak ukázaly ještě víckrát, třeba Peršané jimi byli poraženi roku 514 před n.l. a Alexandr Veliký bral jejich přítomnost jako obrovskou výzvu.

Zdaleka ne všechny národy najdete v tomto přehledu. Mnohé z těch chybějících jsou snad i důležité, ale pokud toužíte po některém z nich, napište si, protože tento rozsah považuji za dostačující. Uzavřeme tedy tento článek tím, že řecká kolonizace otevřela prakticky dveře rozvoji celé řecké kultury, který by byl bez kolonizačních a z nich vyplývajících obchodních styků nemožný.

Čtenost článku: 73010

<<zpět