vojevůdci

Alkibiadés

31.08.2004 - Jiří Chlubný

Athénský politik Alkibiadés se narodil někdy okolo roku 450 před n.l. ve významné athénské rodině. Po matce byl spřízněný s Periklem, který se také stal po smrti Alkibiadova otce poručníkem svého synovce. Alkibiadés vynikal jak zděděným bohatstvím tak i tělesnou krásou dary ducha, přestože některé jeho příliš ctižádostivé činy už v době mládí neunikly pozornosti veřejného mínění. Svoji jistou povahovou zkaženost nedovedl vylepšit ani dlouholetým stykem se slavným Sokratem. Někdy po dovršení svých osmnácti let se prý na radu svých rozpustilých přátel vstoupil do veřejného života. Nejdříve do armády.

Bylo to roku 432 před n.l., tedy přesně v době počátku peloponéské války. Alkibiadés, který prý sdílel stan se Sokratem, se účastnil potidajské výpravy, kde byl raněn a údajně jen zásluhou Sokrata zachráněn. Své role se prý prohodili roku 424 před n.l. v bitvě u Delia, kde zase mladý žák zachránil život velkému filosofovi. Krátce po této bitvě pak Alkibiadés vstoupil do činné politiky, kde hned začal soupeřit s vůdcem aristokratů Níkiou. Poté co tento politik uzavřel se Spartou mír, který nese jeho jméno, začal Alkibiadés strojit úklady proti míru a stál na počátku koalice Athén s městem Argos.

V roce 418 před n.l. byla válka obnovena a Alkibiadés ve funkci stratéga opustil Athény, aby táhl na Peloponés. Tam ovšem zažil těžkou porážku u Mantineie, která zhatila naděje na ovládnutí Peloponésu. Alkibiadés se pak celou silou své osobnosti pokusil přesvědčit Athéňany k výpravě na Sicílii. Zapůsobil na lid natolik, že bylo k svoleno k velkolepé výpravě do daleké země. Alkibiadés se navíc stal s Níkiou a Lamachem velitelem vojska. Avšak jedné noci byly na ulicích Athén pouráženy Hermy, z čehož protivníci obvinili Alkibiada. Navíc ihned poté řečník Androklés obvinil politika z toho, že za bujaré oslavy napodoboval eleusínská mystéria. Tato na svou dobu vážná obvinění se však Athéňané rozhodli moudře projednat až po stratégově návratu z výpravy.

Alkibiadés tedy opustil Athény v čele největší výpravy, kterou toto město poslalo tak daleko. Nedojel však ani k Sicílii, když jeho protivníci při ještě s větší silou obnovili a za velitelem byla vyslána úřední triéra, která měla Alkibiada dovézt do Athén k přelíčení procesu. Ten však na zpáteční cestě pojal úmysl utéct a záhy se již objevil v nepřátelském táboře, ve Spartě. Tam poradil eforům, aby podpořili Syrakusy. Ti se řídili jeho radou, byť asi v mnohem menším měřítku, než sám Alkibiadés chtěl. Každopádně i malá pomoc Sparty v podobě mužů generála Gyllipa se ukázala být rozhodující a znamenala hroznou porážku Athén. Alkibiadés stál prý rovněž na počátku spartského obsazení Dekeleie v Attice a pokusu o vzbouření maloasijských Řeků proti Athénám. Tyto kroky znamenaly pro Athény málem prohru ve válce. A to zajímavější je zvrat, ke kterému došlo zanedlouho...

Alkibiadés byl totiž, asi neoprávněně, ve Spartě obviněn ze styků s manželkou krále Ágida a musel prchnout do Persie k satrapovi Tissafernovi, který dosud podporoval Sparťany. Uprchlík si brzy sjednal na dvoře satrapy velkou vážnost a radil mu, aby omezil pomoc Spartě, neboť boje mezi Řeky jsou výhodné pro Persii (v tom měl zajisté pravdu). Ve stejné době pak hledal spojení s aristokratickou stranou v Athénách. Ta roku 411 před n.l. ovládla Athény, ale Alkibiadés byl současně zvolen (demokratickým!) mužstvem loďstva velitelem flotily. Alkibiadés se pak nevrhnul na aristokraty, se kterými zůstával ve spojení, ale na Sparťany.

Do roku 410 před n.l. pak Alkibiadovou zásluhou Athény Spartu několikrát porazily a z toho porážka u Kyziku znamenala pro Spartu vojenskou katastrofu. Poté Alkibiadés pokořil většinu měst v okolí Bosporu včetně důležité Byzance a roku 408 před n.l. se několikanásobný zrádce mohl vítězoslavně vrátit do vděčných Athén. Muž, který před čtyřmi lety stál na předním místě ve Spartě, se nyní vyhříval na výsluní v konkurenčních Athénách. Staré odsuzující rozsudky byly pochopitelně změněny a Alkibiadés se stal hvězdou první velikosti athénské politiky.

Alkibiadés se stal populárním do té míry, že byl roku 407 před n.l. zvolen stratégem s neomezenou plnou mocí. Dělal velké přípravy na válku, na kterou ale neměl dost peněz. Proto zajel ke svému příteli satrapovi Tissafernovi, který mu měl půjčit. Správu loďstva předal dalšímu příteli Antiochovi, který se však v Alkibiadově nepřítomnosti pustil do bitvy u Notia a byl poražen a zabit.


Alkibiadés byl poté odvolán ze své funkce a uchýlil se do tvrze na Helléspontu, odkud pozorně pozoroval dění. Po osudové bitvě u Aigospotamoi se rozhodl uprchnout ke frygijskému satrapovi Farnabazovi. Na jeho dvoře se pak zřejmě nějakou dobu zdržel, ale neudělal si asi nikterak silnou pozici - na žádost Lysandra a vládců Athén byl bývalý velitel Athéňanů roku 404 před n.l. zavražděn... Padl za oběť hlavně své politické dobrodružnosti, neboť osobně byl skvělým velitelem.

Čtenost článku: 6764

<<zpět