vojevůdci

Epameinóndás

31.08.2004 - Jiří Chlubný

Thébský státník a především vynikající vojevůdce Epameinóndás se narodil kolem roku 418 před n.l. ve starém, ale zchudlém rodě. Měl značné nadání a navíc se často stýkal se Sokratovými žáky, takže získal značné vzdělání ve filosofii, hudbě, gymnastice i umění státnickém a vojevůdcovském. Již roku 386 před n.l. se účastnil první větší bitvy a získal si na bojišti přátelství dalšího významného Thébana Pelopida. Zůstal v Thébách i poté, co je obsadila Sparta, ale neúčastnil se povstání proti této nadvládě, kterou vedl Pelopidás, byť o něm věděl. Po úspěchu se zasadil o to, aby nedošlo k krveprolití.

Théby získaly samostatnost a Epameinóndás se dostal s Pelopidou do čela státu. Účastnil se roku 371 před n.l. jednání se Spartou, která se týkala dalšího poměru Řeků k Persii. Nezdar tohoto jednání pak vedl k válce mezi oběma mocnostmi. Epameinóndás, který dostal pod své velení thébské vojsko, pak svedl se spartským králem Kleombrotem proti vůli mnohých památnou bitvu u Leukter (6.července roku 371 před n.l.). V ní použil revoluční taktiku šikmého klínu (šiku) - posílil své levé křídlo a nevedl frontální útok, ale drtivým náporem posíleného křídla rozbil nejprve spartské pravé křídlo a poté i zbytek vojska. Nevelká bitva se stala osudnou pro Spartu, která v boji ztratila výkvět vojska. Epameinóndás nyní mohl boj přenést na cizí půdu...

Nejdříve upevnil postavení Théb v boiótském spolku a poté vyjel na Peloponés. Vpadl do Lakónie a dokonce oblehl samotnou Spartu, která se sice uhájila, přesto však způsobil hrdým Sparťanům obrovskou potupu. Nakonec tedy Epameinóndás Spartu obešel a dobyl celou Messénii. Všude na cestě Lakónií navíc bouřil perioiky a heilóty proti Spartě, díky čemuž ještě prohloubil krizi spartského státu. Pak se vrátil domů. Zde ho sice obžalovali z toho, že drží funkci déle než možný jeden rok, ale Epameinónda zachránily jeho zásluhy a dokonce ho občané znovu zvolili vrchním stratégem celého spolku - boiótarchou.

O tuto funkci zase jednou přišel a opět ji získal a dvakrát vpadl na Peloponés, kde si získal značnou - byť poněkud nejistou podporu. Sparta pak pořádala o pomoc Athény, které dokonce uznala jako své velitele, což bylo naprosto nevídané. Epameinóndás nyní ukázal svou slabost - slabý státnický rozhled - a nepřerušil tvorbu protithébské koalice, ale hledal pomoc v Thesálii a Makedonii. Také prosadil stavbu válečného loďstva, se kterým se sám v letech 364 - 363 před n.l. účastnil výpravy, za které od Athén odpadla města jako Rhodos, Chios nebo Byzantion. V roce 364 před n.l. však ztratil také svého přítele Pelopida, který padl u Kynoskefal. I v Thébách začal mít stratég vážné problémy, když se začaly ozývat lidové vrstvy, které nesly hlavní tíhu války.

Nová roztržka se Spartou vznikla roku 362 před n.l. Epameinóndás znovu vytáhl na Peloponés. Pokusil se o obsazení Sparty, ale neuspěl, byť se prý bojovalo až na městském trhu. Vstříc mu pak vyšla armáda Sparty a spojenců posílená o pomocný sbor Athéňanů, a tak došlo 3.července 362 před n.l .k bitvě u Mantineie. V jejím průběhu zasáhl Epameinónda oštěp do prsou. Lékaři řekli, že vojevůdce zemře hned, jak si oštěp vytáhne. Ten tedy přes velké bolesti počkal, až mu přinesli zprávu o vítězství, a poté si sám oštěp vytáhl. Řekl prý ještě: "Žil jsem dost dlouho a umírám nepřemožen" a zemřel. Ve skutečnosti skončila bitva nerozhodně a znamenala konec thébské hegemonie, byť válka pokračovala dále. Scéna byla připravena na příchod nové mocnosti - Makedonie. Thébskému vojevůdci vybudovali na místě skonu pomník. Asi zaslouženě, neboť s ním a Pelopidou je spjat hlavní podíl na růstu Théb a po jeho smrti se už Théby nikdy nevzchopily.

Čtenost článku: 4135

<<zpět