vojevůdci

Miltiadés mladší

31.08.2004 - Jiří Chlubný

Otcem tohoto slavného muže a pozdějšího strůjce marathónského vítězství byl Kimón (byl bratrem Miltiada Staršího, který se usídlil v Thráckém Chersonésu, kde získal panství, ke kterému připojil i ostrovy Lémnos a Imbros; toto panství odkázal svému synovci Miltiadovi mladšímu.) Ten s nástupem Peisistratovým musel z Athén uprchnout. Během vyhnanství se stal trojnásobným vítězem v jedné z olympijských disciplín - závodech čtyřspřeží, což byl výkon zcela obdivuhodný, neboť stejného výkonu se za celou historii starořeckých her podařilo dosáhnout pouze jednomu dalšímu účastníku - Sparťanu Euagorovi. Jedno z těchto vítězství daroval Kimón Peisistratovi, za což se směl vrátit do Athén. Peisistratovi synové ho však nechali zavraždit a jeho syna, tedy Miltiada, vyslali do Chersonésu hájit tamější athénské zájmy. Účastnil se tamního iónského povstání (začalo asi roku 500 nebo 499 př. n. l.) vedeného tyranem Aristagorem proti nadvládě Peršanů, kterému Athény vyslali na podporu 20 lodí (pomoc poslala i jiná města, zejména Eretria). Po počátečním úspěchu kdy vyhnali perské posádky a dobyli Sardy, se jim nepodařilo už dobít sardské pevnosti s posádkou. Následně byli zatlačeni zpět až k Efesu a bitvou u ostrova Ladé (495 nebo 494 př. n. l.) pak definitivně poraženi.Tento konflikt mimo jiné také vedl k rozpoutání řecko-perských válek, v nichž se již tentokrát Miltiadés skvělě uplatnil.

V následné době ohrožení ze stany perské říše se sice Miltiadés směl po uprchnutí z Chersonésu vrátit do Athén, ale jeho protivníci ho pronásledovat nepřestali. Alkmaiónovci byl obviněn z tyranie na Chersonésu a z kolaborace s Peršany. Za podpory Themistokla se ale Miltiadovi podařilo žalobu odvrátit. Úspěšná obhajoba přinesla Miltiadovi popularitu, díky níž byl zvolen jedním z deseti stratégů.

Jeho volba byla z hlediska Řeků určitě šťastná, neboť jeho vojevůdcovské schopnosti se jim záhy vyplatily. Byl to především on, kdo dokázal ostatní přesvědčit aby se Řekové odvážili svést bivu na otevřeném poli. Jemu také díky jeho strategii vděčí Athény za následné slavné vítězství v bitvě u Marathónu i tomu že se včas zase vrátil k Athénám a zabránil tak možnosti jejího obležení perským vojskem, jež se zachránilo na lodích po marathónské bitvě.

Na jaře roku 489 př.n.l. byl vyslán jako velitel znovu. Tentokrát velel námořní flotile, která měla získat zpět nadvládu nad Egejským mořem. Miltiadés se rozhodl zaútočit proti ostrovu Paru, ale jeho nápor byl odražen a navíc se Miltiades při zdolávání hradeb vážně zranil. Alkmaióvci jeho neúspěchu využili a Xantipos, což byl švagr Megaklea a nový vůdce Alkmaióvců ho obvinil z přípravy tyranidy.


Požadoval dokonce rozsudek smrti, kterému Miltiadés unikl pravděpodobně jen díky svému zranění. Tentokrát ho totiž již jako příliš nebezpečného politického soupeře nepodpořil Themistokles. Miltiada tedy nakonec odsoudili "pouze" k pokutě, která však byla obrovská, činila hodnotu 50 talentů. Miltiadovi ale už ani nebylo umožněno tuto částku zaplatit, neboť na následky svého utrženého zranění ve vězení zemřel. Jeho tělo bylo následně pohřbeno v Marathónu. Miltiadův osud se tak velmi podobá osudu jiných slavných osobností řeckých dějin, kdy hrdinové nebyli často dostatečně oceněni, ba spíše nakonec naopak za své záslužné a hrdinské činy pykali.

Je nutné zde však dodat, že jeho syn Kimón, další významný politik a vojevůdce, otcovu památku očistil a to i včetně zaplacení oné dlužné pokuty. Úctu k jeho osobě ostatně projevovali i další významné osobnosti, jako například sochař Feidiás, který Miltiada zahrnul do skupiny hrdinů na athénské pokladnici v Delfách.

Čtenost článku: 4975

<<zpět