vojevůdci

Germanicus

01.09.2004 - Jiří Chlubný

foto

Slovo Germanicus bychom z latiny přeložili jako Germánský. Bývalo udělováno jako čestné příjmení římským vojevůdcům, kteří úspěšně bojovali proti Germánům. Kvůli tomu také jmenoval senát Germanicem bratra císaře Tiberia, Claudia Drusa, v roce 9 před n.l. Toto příjmení pak zdědil i Drusův syn - Iulius Caesar Germanicus. Ten se narodil roku 14 před n.l., jeho matkou byla dcera triumvira Marka Antonia jménem Antonia mladší. Jejich syn projevil brzy takové nadání, že Augustus donutil Tiberia, aby Germanica adoptoval. To se stalo v podstatě na úkor Tiberiova vlastního syna a ještě předtím, než vůbec mladík něco dokázal. Germanicovým prvním veřejným úřadem byla funkce kvestora, kterou zastával ve svých 21 letech. Tehdy se také Tiberiův adoptivní syn účastnil tažení proti odbojným kmenům v Panonii  a Dalmácii, kde si získal jisté úspěchy. Za ty ho povýšili na praetora.

I další osudy chlapce jsou spojeny s Tiberiem. Po porážce Varových legií v Teutoburgu táhl Germanicus s Tiberiem do Germánie, aby napravil porušenou hranici, roku 11 n.l. pak oba vrazili do samotné Germánie. Na rok 12 n.l. získal už Germanicus nejvyšší úřad republiky - stal se konzulem a měl tak velkou možnost získat si další přízeň lidu. V roce 14 pak umírá Augustus. Ještě před svou smrtí však Germanica jmenuje velitelem osmi legií, které střežily hranice na Rýně.

Když Augustus zemřel, legie se vzbouřily. Jistě chtěly větší příděly i žold a kratší službu, snad i chtěly provolat Germanica císařem. Ten se však proti nim postavil - ne sice se zbraní v ruce jako Tiberiův vlastní syn Drusus v Panonii, ale přece. S vojáky vyjednával a musel jim přiznat velké množství ústupků, které pak v hojných případech musel Tiberius zrušit. Germanicus se tímto jednáním poněkud paradoxně - dá se brát jako úcta k vojákům i jako pouhá slabost, já se přikláním k tomu druhému - získal další přízeň vojska. Přišel čas velkých tažení, která třikrát proměnila pohraniční Germánii ve vypálenou oblast, která ovšem také nepřinesla žádné trvalé zisky a stala se velkou finanční zátěží.

Roku 14 n.l. se vydal Germanicus do Germánie. Měla to být odplata za Teutoburg, zároveň se měly zpacifikovat nebo si rovnou podmanit kmeny v těchto zemích. Přestože Germanica považují všichni za dobrého velitele, byl to úkol nad jeho síly. První rok se se svými legiemi vydal k řece Emži, kde však také tažení zakončil bez úspěchu v okolí dnešního Osnabrücku. Další rok vyrazil z dnešní Mohuče, když si ho na pomoc pozval tchán vítěze od Teutoburgu Arminia.


Germanicus zahájil toto tažení dobře a zajal Arminiovu manželku. Vysloužil si tak titul imperátora. Poté se rozhodl útočit ze severu. Přešel přes Drusův kanál (asi v dnešním Holandsku ) a udeřil ze Severního moře. Srazil se s Arminiem v bitvě, která však skončila nerozhodně. Cestou zpět na římské území pak Germanicovy voje utrpěly těžké ztráty v bitkách a bouřích, díky čemuž se ani z tohoto tažení nestal žádný velký úspěch. Roku 16 se však vydal do Germánie znovu, tentokrát částečně opět po Severním moři a částečně po zemi podél Rýna. Znovu se setkal s Arminiem a tentokrát ho ve dvou bitvách nepřesvědčivě porazil. Cestou zpět se opakoval osud předešlé výpravy. Kvůli vysokým ztrátám i finančním nákladům (a snad i ze žárlivosti, to už nezjistíme) Tiberius zatrhl Germanicovi další výpravy, které kupodivu přinesly mladému vojevůdci velkou slávu.

Pozval ho však zpět do Říma, kde mladý vojevůdce oslavil triumf a získal podruhé konzulský úřad. Poté odeslal Tiberius Germanica na východ, aby uspořádal místní rozhárané poměry. Zajímavé je, že správcem Sýrie jmenoval císař odpůrce Germanica Pisona, od něhož se pak odvíjí většina domněnek počítajících s vraždou možného nástupce trůnu.

Germanicus na východ nijak nespěchal - cestou navštívil řadu slavných řeckých míst v Řecku samém, ale také v Malé Asii a Thrákii. Germanicus se svého úkolu na východě ujal s velkou pílí - již brzy dosáhl úspěchu v důležité Arménii, kde dosadil na trůn pro Řím přijatelného krále. Rovněž k římské říši připojil provincie Kappadokie a další provincii. V roce 19 pak Germanicus cestoval po Egyptě a po návratu měl prudké spory s Pisonem, jenž mu práci vůbec neulehčoval - spíše naopak. Téhož roku v Sýrii Germanicus onemocněl neznámou chorobou a 9.10. roku 19 n.l. zemřel ve věku 33 let poblíž Antiochie. Po jeho smrti se vyrojily četné zprávy, že byl otráven, ale nikdy nic takového nebylo dokázáno. Pravý opak ovšem také ne.

Germanicus zanechal z manželství s Agrippinou stejnojmennou dceru a syny Nerona, Drusa a Caligulu. První dva zahynuli dříve než Tiberius zemřel, poslední se stal prvním z podivných císařů a Tiberiovým nástupcem.

Germanicus nebyl jen pouhý vojevůdce, připisují se mu i dvě básnická díla a jako řečníka jej oslavoval i Ovidius. Poměrně obratně přeložil báseň Faenomena od Aráta ze Soloi o nebeských jevech, z níž se nám zachovalo 725 hexametrů.


Lokality jmenované v článku najdete na Mapě antického světa.

Čtenost článku: 8277

<<zpět