vojevůdci

Scipio Starší

01.09.2004 - Jiří Chlubný

Publius Cornelius Scipio (v překladu Hůlka) se narodil v roce 235 před n.l. Jelikož pocházel z velmi urozené rodiny, dostal nadstandardní vzdělání řeckého rázu. Sám Scipio byl vynikající osobností, pojil v sobě nadání státníka i vojevůdce a bylo zřejmé, že se s ním bude muset v politice Říma brzy počítat. Když roku 218 před n.l. Hannibal vtrhl do Itálie a zahájil tak druhou punskou válku na italském území, nepočítal by se Scipio dnes ani mezi dospělé (Římané přijímali chlapce do dospělého věku individuálně a značně rozdílně, byli však mírnější než my). Ve válce jeho otec bojoval od začátku proti vetřelcům, rovněž Scipionův strýc významně promluvil do průběhu války. V roce 212 před n.l. zastával mladý Scipio svůj první veřejný úřad - stal se aedilem.

Již brzy se měl Scipio proslavit. V roce 211 před n.l. padli v boji Scipionův otec i strýc, když bojovali v Hispánii, a vrchního velení se ujal pětadvacetiletý mladík bez zkušeností. Bylo to způsobeno hlavně tím, že žádný jiný kandidát se na horké křeslo velitele v Hispánii nehlásil. Scipio se nové role ujal skvěle. Naklonil si některé místní náčelníky a v roce 209 před n.l. využívaje rozdělení kartaginského vojska dobyl centrum punské Hispánie Nové Kartágo (Carthago Nova, dnes Cartagena). Kromě obrovských zásob padlo Scipionovi do rukou také mnoho vězněných příslušníků hispánské rodové šlechty, které bez podmínek propustil. Následkem toho mnoho kmenů uzavřelo s Římem smlouvu o přátelství.

Dalšího roku (208 před n.l.) se Scipio utkal v bitvě u Baecul s kartaginským vojskem pod velením Hasdrubala. Ten byl sice v bitvě poražen, ale s většinou vojska unikl jak Scipionovi a jeho legiím tak z Hispánie a zamířil do Itálie. V tom mu Scipio už nemohl zabránit - Hasdrubal byl stejně v Itálii poražen. V Hispánii mezitím Římané dokončili obsazení země a odchodem vojevůdce Magona roku 207 nebo 206 v podstatě končí válka na celém poloostrově.

Ještě toku 206 před n.l. se Scipio z dobyté země a nové provincie vrátil do Říma. Tam z něj, přestože neměl dostatečný věk k zákonnému zvolení, učinili konzula pro rok 205 před n.l. Již tehdy se Scipio pokoušel přesvědčit senát o nutnosti udeřit na Kartágo v Africe, ale senát se obával porážky - zvláště při vzpomínce na události první punské války. Na rok 204 před n.l. však Scipio obdržel správu Sicílie, kde začal sám sbírat vojsko a loďstvo pro tento odvážný útok. Senát nakonec povolil dobrovolníkům účast, takže Scipio mohl roku 204 před n.l. přeplout s 30 000 muži Středozemní moře.

V Africe se spojilo vojsko Římanů a oddíly numidského krále Masinissy a obě vojska začala obléhat hlavní město Numidie Utiku, kterou ovládal král jiné části numidských kmenů Syfakos. Tomu přišli na pomoc Kartaginci, kteří málem přerušili Scipionovo spojení s Itálií, ale vojevůdce zvítězil v noční bitvě a útočníky odrazil. Poté Punové nabídli mírové podmínky zahrnující odchod Magona a Hanibala z Itálie, potvrzující ztrátu Hispánie a redukující kartaginské loďstvo na 20 veslic. Brzy však Kartaginci provolali Hanibala, který se musel vrátit z Itálie, vrchním velitelem a bylo jasné, že oba vynikající vojevůdci změří své síly, neboť Hanibalův příchod rozproudil znovu válku.

Před bitvou spolu prý Scipio a Hanibal před vojsky bezvýsledně promluvili, ale boji nezabránili. V bitvě u Zamy, která nebyla zcela rovnocenná, zvítězil Scipio a vybojoval tak Římu definitivní vítězství ve válce. Scipio samozřejmě oslavil v Římě triumf a senát mu dokonce titul Africanus (Africký). I po skončené válce se Scipio věnoval veřejnému životu. Na rok 199 před n.l. jej spoluobčané zvolili cenzorem, o pět let později se stal opět konzulem. Navíc od roku 198 zastával funkci princeps senatus, tedy vlastně prvního občana. V roce 193 před n.l. se Scipio odebral zpět do Afriky, aby dělal soudce ve sporech mezi Masinissou a Kartágem.

Otvírá se poslední část Scipionova života. Roku 190 před n.l. táhl s bratrem Luciem (ten velel oficiálně, Publius však reálně a vítězství je třeba připsat jemu) proti syrskému vládci Antiochovi III. Toho pak porazil v rozhodné bitvě u Magnesie. Po návratu ho však jistá strana obžalovala z pronevěry obecních peněz. Scipio se sice odmítl hájit, ale soud jej stejně uznal nevinným. Byl však natolik rozhořčen nevděkem spoluobčanů, že odešel do ústraní na svůj statek Liternum v Kampánii. Zde také roku 183 před n.l. zemřel. Zanechal po sobě dva syny a několik dcer, z nichž nejznámější je asi Cornelia, matka bratří Gracchů. Jeho přínos pro rozvoj Říma je obrovský a jen málo osobností ovlivnilo růst Říma tak jako Scipio Africanus.


Lokality jmenované ve článku najdete na Mapě antického světa.

Čtenost článku: 8293

<<zpět