Antika na Facebooku

Antika funguje také na Facebooku. Vedle upozornění na nové články zde naleznete novinky a zajímavosti o antické době, dnešní odkazy na staré Řecko a Řím i další věci, které se na web nehodí nebo nevejdou. Stránky naleznete zde.

 

 


Přesun stránek

Stránky byly přesunuty na adresu s zde jsou také publikovány nové články: http://www.antickysvet.cz

 

 

> Náboženství a báje

Zrození Mesiáše

05.09.2004 - Radek Tuma, Petr Jirásko

Již samotná otázka narození Ježíše v Betlémě je záhadou. Podle církevní tradice se tak stalo v noci z 24. na 25. prosince 4. př. n. l. Tehdy ale zemřel Herodes Veliký, který měl dát ještě za Ježíšova života příkaz k vyvraždění všech dětí v Betlému do věku dvou let. Podle evangelia sv. Matouše byli Ježíšovi rodiče Josef a Marie včas varováni a uprchli z Betléma do Egypta. Pokud bychom dávali za pravdu církevní tradici, toto datum by s údaji v evangeliích nesedělo. Problém je i v tom, že o vyvraždění neviňátek se zmiňuje jen Matoušovo evangelium, mohlo se tedy stát, že se jednalo o legendu, kterou Matouš do svého evangelia zakomponoval, aby zvýšil dramatický charakter Ježíšova narození.


Vládě Heroda Velikého věnoval velkou pozornost židovský historik Flavius Josephus, který mu vyčetl mnoho zločinů, ale o vraždění neviňátek se nezmiňuje. Ze starozákonního podání je známo, že egyptský faraón poručil, kromě jiných tvrdých opatření, usmrcovat izraelská novorozeňata, pokud budou mužského pohlaví. Obával se totiž rostoucí početnosti Izraelců v jeho zemi a toho, že by se mohli v nějaké příští válce připojit k nepřátelům Egypta.

Je proto pravděpodobné, že Matouš použil Herodem nařízené vraždění jako paralelu; Herodův strach z Izraelců měl být podobný, jako faraónův. Spíše by se však jednalo o obyčejný strach o moc, strach z Mesiáše, který - pokud by podle proroctví přišel - by mohl Heroda ohrozit a vzít mu trůn.

Tím spíše, že ostatní evangelia se o tomto vraždění nezmiňují. Evangelista Lukáš se výslovně nezmiňuje, že by Ježíš, či jeho rodiče opustili Palestinu. Píše, že se odněkud vrátili, ale je to podáno dost nejasně: "Když vše řádně vykonali, vrátili se do Nazaretu." O návratu do Nazaretu se dozvídáme i u Matouše. Je možné, že se vrátili, byť velkou oklikou, z nějakého důvodu přes Egypt.

Další indicií, vztahující se k narození Ježíše je zjevení tzv. betlémské hvězdy. Pozdější tradice z ní sice vytvořila kometu a nějaký čas se věřilo, že mohlo jít o známou Halleyovu kometu. Astronomické propočty prokázaly, že tomu tak být nemohlo a antické záznamy hovoří o poslední veliké kometě roku 11 př. n. l. Matouš o kometě nemluví a jasně říká, že šlo o novou hvězdu. Podle dnešních dobrozdání se jednalo o velmi vzácnou konjunkci Jupitera se Saturnem v souhvězdí Ryb. Astronomové potvrzují, že k této události došlo v roce 7. př. n. l. Konjunkce obou planet se jevila jako nová, veliká hvězda. Další indicií je sčítání lidu, které nařídil císař Augustus. Podle evangelií i ono provázelo Ježíšovo narození. Ví se, že sčítání nařídil v roce 28 př. n. l., 8. př. n. l. a roku 14 n. l. S ohledem na zeměpisné vzdálenosti a tehdejší technické podmínky, je reálné, že v Judeji se sčítání začalo realizovat rok po císařském nařízení.

Přesný den Ježíšova narození znám není, uváděla se data 25. května, 19. nebo 20. dubna, či 6. ledna (datum, které dodnes slaví arménští křesťané). Teprve svatý Augustin (354 - 430 n. l.) stanovil Ježíšovy narozeniny na 25. prosince. Podle všeho se jedná o datum, které bylo církví přijato z ideologických důvodů. Římané totiž původně slavili 25. prosinec jako svátek Slunce (tzv. Saturnálie) a ve 3. století n. l. byl 25. prosinec zaveden jako svátek narození boha Mithry. Starodávné íránské náboženství, mithraismus, mělo v té době v antickém světě hodně vyznavačů a bylo vážným konkurentem křesťanství. I křesťané se rádi bohoslužeb na počest Mithry zúčastňovali, což nesli církevní předáci křesťanů s nelibostí. Církev proti těmto pohanským svátkům otevřeně nebojovala (pohanské zvyky přetrvávaly ještě dlouho po pádu římské říše a nešly jednoduše potlačit násilím), ale snažila se jim dát jiný, křesťanský smysl.

Určit přesné datum Ježíšova narození není možné, je spojeno s nejasnostmi, které byly později překryty legendistikou evangelií tak, že sporná fakta byla zakryta, vznikly tradice a z nich se vyvinula dogmata. Jedním z takových dogmat je neposkvrněné početí. V Izaiášově starozákonním proroctví se píše, že panna porodí syna. Podle některých novodobých odborníků na Starý zákon došlo ze strany autorů evangelií k chybnému řeckému překladu hebrejského výrazu pro mladou ženu.

Ježíšova matka Marie byla vychovávána ve škole jeruzalémského chrámu jako chrámová služebnice. Tyto se mimo jiné naučily číst a psát. Mohla tedy vést ke vzdělání svého syna a mít na něj v tomto směru určitý vliv. Podle tradice byla rodiči zaslíbena bohu a žila v chrámové škole 9 - 10 let. Po smrti rodičů jí příbuzní poradili, aby se z ekonomických důvodů vdala, byl jí doporučen tesař Josef. Ten se ženit nechtěl, ale když zjistil, že je zaslíbena Bohu, tudíž složila slib věčného panenství, souhlasil. Pak se ovšem zjistilo, že je Marie již s kýmsi těhotná, ale Josef byl nadále ke sňatku svolný. Snad nechtěl Marii vystavit trestu smrti ukamenováním za cizoložství. Podle tradice mu anděl řekl, že se jedná o boží zásah. Tento problematický fakt nejspíše zakrývá legenda o neposkvrněném početí. Navíc, podle Flavia měl Ježíš potom další sourozence - bratra Jakuba, kterého nechal roku 62 n. l. popravit v Jeruzalémě velekněz Annanus, dále to ještě byli Juda, Šimon a dvě sestry, ačkoli se ale přesně neví, zda to nebyli jen pokrevní příbuzní, například bratranci a sestřenice. Je možné, že Marie svůj slib nedodržela a tyto děti pocházely ze sňatku s Josefem, možná je měla s někým jiným. Nebo také mohlo být všechno úplně jinak.

V Talmudu o Ježíšově matce kolují úplně jiné informace, než nabízejí evangelia, což mohlo být v budoucnu jedním z pramenů nenávisti křesťanů k Židům. Navíc křesťané kladli Židům za vinu, že to byli právě oni, kteří vydali Ježíše smrti. Přitom se nebralo v potaz, že i Ježíš byl ve skutečnosti Židem a hebrejským reformátorem. Podle Talmudu byla Marie již před sňatkem s Josefem provdána za vojáka nežidovského původu, jakéhosi Pandiru. Byl to sňatek bez lásky a Pandira díky službě často pobýval mimo domov. Ale Marie se zamilovala do tesaře Josefa a měla s ním poměr. Když se Pandira po delším čase vrátil, našel svou ženu těhotnou. Spočítal si, že on to být nemohl, vyhnal ji a Marie se uchýlila k Josefovi.

Jako snad v každém trochu záhadném fenoménu, vyskytují se i v tomto případě teorie, že ve všem měli prsty mimozemšťané. Další tradice tvrdí, že se Marie poprvé vdala za Josefa, kterému v té době bylo přes 70 let. Ježíšovi sourozenci, o kterých se zmiňuje Flavius, pocházeli z Josefova předchozího manželství. Podle biblisty Geralda Messadié dokonce Josef přijal Ježíše za svého, aby na sebe vzal hanbu za své syny, které podezíral, že některý z nich Marii přivedl do jiného stavu. Dále je tu pak teorie, že Marie byla přivedena do jiného stavu pod vlivem nějakých drog, či sedativ, aby o ničem nevěděla a těhotenství tak dalo z jejího i Josefova hlediska považovat za nadpřirozené, a že to vše byl promyšlený komplot Esejců. Ti mohli Josefovi, který mohl být členem jejich sekty podat věc tak, že se jedná o reinkarnovaného Choniho. A jelikož v nejvyšších vládnoucích židovských kruzích již byly spíše tendence protimesianistické, zavázali Josefa i Marii mlčením. Ale pojímat to vše jako geniální zpravodajskou hru Esejců, mi připadá dosti přitažené za vlasy.

Podle křesťanské tradice se narození Ježíše odehrálo v Betlémě. Ten ležel 100 kilometrů od Nazaretu. Jelikož Davidův rod pocházel z Betléma a Josef i Marie byli z Davidova rodu, museli i s Marií v pokročilém stadiu těhotenství tuto cestu podniknout.

Dvě evangelia tvrdí, že k této cestě došlo. Lukáš píše přímo o cestě do Betléma, Matouš už jen o narození Ježíše v Betlémě. Matoušovo evangelium se zmiňuje o příchodu tří mudrců z východu, kteří se přišli novorozenci klanět. Matouš je jediný, kdo o tomto faktu píše, takže nevíme, zda mudrci existovali a kolik jich případně opravdu bylo. Předobrazem této události se mohl stát mithraismus. Podle dávné legendy se Mithra narodil z panny v jeskyni, v jesličkách, mezi oslem a volkem. Také jemu se klaněli pastýři a mágové. Tato shoda nemusí být náhodná, vzhledem k vlivu, který šířící se mithraismus ve východní části impéria v 1. století měl.

Podle Matouše se o tom dozvěděl Herodes (ať už od mudrců nebo od někoho jiného) a rozhodl se dítě, které jej mělo podle proroctví svrhnout, zlikvidovat. Josefovi se dostalo včasného varování - podle bible od anděla - a uprchl do Egypta. Herodes v hledání dítěte neuspěl a roku 4 př. n. l. umírá. Po smrti Heroda se uprchlíci vrátili do Palestiny. Zda tam byl celou dobu Ježíš s nimi, nebo byl třeba u Esejců v Kumránu, nevíme. Biblista Zenon Kosidowski konstatuje: "Třicet let Ježíšova života uplynulo, než veřejně vystoupil se svým učením, je to období, které navždy zůstane tajemstvím". O Ježíšově dětství a dospívání se evangelia nezmiňují, jen Lukáš tvrdí, že Ježíš ve 12 letech diskutoval v jeruzalémském chrámě s kněžími o otázkách víry. Zda Ježíš nemohl nebo nechtěl svým učedníkům vyprávět o svém dětství a mládí, zda se celou tu dobu někde nepřipravoval na své poslání, již nelze zjistit. Každopádně byl velice zdatným znalcem židovských svatých knih a náboženských předpisů a mimo to společné rituální večeře Esejců naznačují, že jimi byl Ježíš ovlivněn a byl jimi vychováván. Jestliže tomu tak bylo, pak to může vysvětlovat fakt, že Ježíš kromě dokonalých znalostí náboženství ovládal masovou sugesci, hypnózu, léčitelské praktiky, snad disponoval i některými paranormálními vlastnostmi.

Ať už byl Ježíš do doby svého vystoupení kdekoli a bez ohledu na to, čí byl syn, zřejmě byl dobře připraven na svou úlohu změnit svět a jeho příchod se blížil...

Zdroje:

Vladimír Liška: Největší tajemství Ježíše z Nazaretu

Čtenost článku: 18957

<<zpět