Antika na Facebooku

Antika funguje také na Facebooku. Vedle upozornění na nové články zde naleznete novinky a zajímavosti o antické době, dnešní odkazy na staré Řecko a Řím i další věci, které se na web nehodí nebo nevejdou. Stránky naleznete zde.

 

 


Přesun stránek

Stránky byly přesunuty na adresu s zde jsou také publikovány nové články: http://www.antickysvet.cz

 

 

> Náboženství a báje

Oidipus

10.09.2004 - Martin Krátký

Oidipus byl jedním z nejtragičtějších hrdinů antických bájí. Jeho pouť životem inspirovala mnoho slavných dramatiků, spisovatelů a hudebních skladatelů - např. Sofokla, Aischyla, Senecu, Voltaira, P. B. Shelleyho, R. Strausse, I. Stravinského a další. Jeho jméno nese i tzv. oidipovský komplex, kterým psycholog S. Freud nazýval u předškolních dětí sexuální náklonnost k rodiči opačného pohlaví.

Oidipovo poselství je živé a aktuální i dnes - svým nešťastným osudem připomíná nestálost v lidském životě a pomíjivost štěstí, lásky a úspěchu.

Oidipův osud byl předurčen kletbou, kterou na jeho rod přivolal jeho otec, thébský král Láios, který unesl syna elidského krále Pelopa. Láiovi bylo za trest určeno, že zemře rukou svého vlastního syna. Když se mu synek narodil, nechal ho odnést do lesa a ještě přikázal pořezat mu chodidla (podle jiné verze svázat řemenem), aby nemohl uniknout divé zvěři. Ale jak už to tak bývá, otrok, který ho měl do lesa odnést, se nad ním slitoval a svěřil ho raději pastýři k vychování (kletbu přeci jen nelze obejít). Pastýř toto dítě přinesl svému králi - korintskému Polybovi, který byl bezdětný. Polybos s manželkou Meropou přijali dítě za své a podle zmrzačených nohou jej nazvali Oidipús (v překladu to znamená "s opuchlýma nohama").


Oidipovi se dostalo královského vychování a považoval Polyba s Meropou za své biologické rodiče, ovšem jednou jej v návalu vzteku jeden podroušený mladík nazval nalezencem. Oidipus se o tom zmínil Polybovi a z jeho rozpaků poznal, že mu něco tají. Když se od něj ale nic nedověděl, vypravil se za Pýthií do Delf. Pýthie mu o jeho minulosti stejně nic neřekla, zato mu ale předpověděla budoucnost - zabije svého otce, ožení se se svou vlastní matkou, bude s ní mít děti, které nakonec sám prokleje, aby zemřely.

Po této zdrcující věštbě se Oidipus rozhodl, že se nevrátí do Korintu, kdyby Polybos s Meropou byli skutečně jeho rodiče, a vydal se do Théb. Cestou potkal v úzké rokli pod Parnasem vůz, v němž jel bohatě vyhlížející stařec. Oidipus ustoupil vozu z cesty, ale kočímu se to nějak nepozdávalo, začal Oidipovi hrubě nadávat a švihnul ho bičem. Oidipus mu nezůstal nic dlužen, najednou ale vstal onen stařec a udeřil ho holí. To Oidipa tak rozčílilo, že se přestal ovládat - ránu starci vrátil. Uhodil ho ale příliš silně, takže zůstal na místě ležet mrtev. První část věštby se tedy splnila - "neznámým" starcem byl totiž jeho otec Láios.

Když Oidipus přišel do Théb, vládl tam hluboký smutek - město bylo sužováno Sfingou a také drželo smutek za zemřelého krále Láia. Oidipus se ihned vydal ke Sfinze a požádal ji o hádanku, jejíž znění bylo takovéto: " Kdo chodí ráno po čtyřech, v poledne po dvou a večer po třech?" Každé inteligentní stvoření ví, že to je člověk, a protože Oidipus nebyl žádný hlupák, odpověděl správně. Sfinga hlasitě zaúpěla a vrhla se ze skály do moře. Osudem jí totiž bylo určeno, že pokud někdo rozluští její hádanku, musí zahynout.

Vděční Thébané zvolili Oidipa svým králem a jeho vlastní strýc Kreón (ovšem to nikdo nevěděl) mu předal vládu nad městem. Oidipus si už nyní byl jist, že se vyhnul osudu. Za manželku pojal Iokastu, vdovu po králi, tedy svoji vlastní matku. Časem se stal otcem dvou dcer, Ismény a Antigony, a dvou synů - Eteokla a Polyneika. Tehdy byl úplně šťastný a spokojený, nic mu nechybělo.

Na Théby však dolehla další pohroma - mor. Když bylo nejhůř a zdálo se, že se město změní v jeden velký hřbitov, vyslal Oidipus exvládce Kreonta do Delf, aby se Pýthie zeptal, jak odčinit tuto pohromu. Odpověď byla celkem jasná - Thébané mají z města vyhnat vraha krále Láia. Nyní šlo jen o to, aby byl nalezen. Bylo to přirozeně nesnadné, neboť k tomu došlo již dávno. I zeptal se Oidipus věštce Teiseria, který se z pochopitelných důvodů ošíval a nechtěl mu to jméno říct. Oidipus nadával, sliboval, vyhrožoval, až nakonec Teiresiás prohlásil: "Ty sám, Oidipe, jsi vrahem svého otce! Právě tak nevědomky jako manželem své matky." Věštcova slova Oidipa rozčílila. Vysvětloval si to tak, že Kreón Teiresia navedl, aby se mohl opět zmocnit vlády. Nazval proto věštce podplaceným lhářem. Teiresiás ale klidně dodal: "Věz, že jsi narozen v Thébách. Nyní vidíš, ale brzy však oči ztratíš a s nimi i své bohatství a moc a změníš se v psance!"

Ta slova Oidipa znepokojila. Zavolal si manželku - matku a chtěl vědět, zda měla s Láiem syna. Iokasta odpověděla podle pravdy - ano, měli syna, ale Láios ho nechal pohodit v horách, kde zahynul; otrok, který ho tam odnesl, ještě žije a může o tom podat svědectví. Oidipus, který dychtil po pravdě, otroka zavolal.

Sotva pro něj odešli, ohlásil se mu posel z Korintu. Nesl mu zprávu o smrti krále Polyba. Oidipus byl asi naposledy ve svém životě šťastný. Vyhnul se svému osudu, nezabil svého otce! Posel ale pokračoval: Oidipus se má stát korintským králem, a aby neměl obavy z věštby, oznámil mu, že Meropa a Polybos nejsou jeho skuteční rodiče, ale že byl nalezencem, kterého přinesl jeden pastýř, že prý mu ho daroval otrok krále Láia. Iokasta v té chvíli vše pochopila. Prchla do své ložnice, kde si vzala život.

Oidipus byl zdrcen, ale osud mu klidu nedopřál. Přivedený otrok po dlouhém zdráhání potvrdil poslova slova a navíc přiznal, že byl svědkem události v parnaské rokli - vraždy krále Láia. Zoufalý Oidipus se vrhl do manželčiny ložnice - našel zde svou matku a ženu již mrtvou. Vytrhl jí z šatů ozdobnou jehlici a vypíchl si s ní oči.

Thébané ze začátku se svým slepým králem soucítili, ne však dlouho. Když mor nepřestával, začali lidé požadovat jeho vyhnání. Jedině Kreón ho hájil a poskytl mu azyl. Když se však k těmto požadavkům připojili i Oidipovi synové Eteokles a Polyneikos, aby se mohli ujmout vlády, Kreón nátlaku ustoupil. Rozdělil se s nimi o moc a Oidipa vyhnal.

Slepý a bezmocný Oidipus bloudil po světě se svou dcerou Antigonou. Dostali se až ke Kolónosu u Athén, kde se od vesničanů dozvěděl, že blízko je posvátný háj Eumenid, usmířených bohyň pomsty. Tuto zprávu přijal s úlevou, protože věděl, že zde je mu souzeno opustit svět. Vzpomněl si také na tu část věštby, která říkala, že kdo mu poskytne poslední útěchu, ten bude bohatě odměněn. Prosil proto vesničany, aby k němu přivedli athénského krále Thésea. Dříve než on však přišla Oidipova mladší dcera Isména a přinesla zprávu, že mezi Polydeikem na jedné straně a Eteoklem s Kreontem na straně druhé propukl boj o moc v Thébách. Oba synové se snažili získat Oidipa na svou stranu, neboť věštba říkala, že zvítězí ten, na jehož straně bude právě on. Marně ho prosili, marně mu vyhrožovali. Přišedší král Théseus ho před nimi ochránil a Oidipus své syny nakonec proklel - nechť zahynou ve vzájemném boji.

Jakmile byla tato kletba vyřčena, ozvala se hromová rána. To bylo Diovo znamení, že Oidipus může sestoupit do říše stínů. Rozloučil se s Antigonou i Isménou a zavolal si Thésea, který mu rád slíbil, že se bude o obě dcery starat. Bez pláče se Oidipus rozloučil s tímto světem a klidně sestoupil do Hádovy říše.

Čtenost článku: 26651

<<zpět