Antika na Facebooku

Antika funguje také na Facebooku. Vedle upozornění na nové články zde naleznete novinky a zajímavosti o antické době, dnešní odkazy na staré Řecko a Řím i další věci, které se na web nehodí nebo nevejdou. Stránky naleznete zde.

 

 


Přesun stránek

Stránky byly přesunuty na adresu s zde jsou také publikovány nové články: http://www.antickysvet.cz

 

 

> Náboženství a báje

Théseus a Mínótauros

10.09.2004 - Zdeněk Šafrata

Za dávných časů panoval v Athénách král Pandión, který měl syna Aigea. Když Aigeus dospěl v jinocha, prosil otce, aby ho pustil do světa. Král mu to rozmlouval jak jen dovedl, bál se pustit jediného syna na dalekou cestu a Aigeus se proto rozhodl z domova utéci. Šel, až přišel do města Troizény, kde vládl moudrý král Pittheus. Aigeus se králi zalíbil svou statečností a obratností, proto jej pohostil a opilého Aigea odvedl k loži své dcery Aithry. Téže noci pak byla dívka ve snu vyzvána, aby se přebrodila na ostrůvek do Athéniny svatyně, kde se oddala Poseidónovi. Tak žil Aigeus s manželkou v Troizéně, kde se jim narodil krásný chlapeček, kterému dali jméno Théseus.


Zatím stařičký král Pandión posílal z Athén na všechny strany posly, aby pátrali po jeho zmizelém synu Aigeovi. Dlouho hledali a vyptávali se marně, až přišli do Troizény, kde se Aigeus šťastně oženil. I vrátili se neprodleně s touto zprávou do Athén. Král hned napsal Aigeovi list, ve kterém jej zapřísahal, aby se hned vrátil a hájil své dědictví.


Tím listem nebyl Aigeus potěšen, ale uznal, že musí otce poslechnout. Rozloučil se tedy s manželkou a synáčkem v kolébce, svůj meč a sandály uložil pod Diův oltář a Aithře přikázal, aby syna poslala do Athén, až se mu podaří oltářní kámen zvednout. Tento úkol Théseus lehce splnil když mu bylo šestnáct. Už tehdy mladík měl postavu a sílu hrdiny, hrál skvěle na lyru a při zápase objevil důmyslné úskoky.


Opásán otcovým mečem a obut v jeho střevících rozhodl se jít do Athén cestou po Isthmu, chtěl se zocelit v boji s nebezpečími: v jediné bitvě přemohl všechny lotry, přepadající pocestné, potom zabil Sinia, ohýbače sosen, který pocestné přivazoval mezi ohnuté borovice, které potom uvolnil, takže nešťastníci byli roztrženi; na hranicích Megary zabil Skíróna, jenž nutil pocestné aby mu myli nohy a přitom je shazoval do moře, kde je sežrala velká želva; Prokrústa, který pocestným uřezával nebo natahoval nohy podle délky svého lože. V Megaře pak zabil obří svini Faiu a v Eleusis krále Kerkyona, hubícího kolemjdoucí tím, že je nutil, aby s ním zápasili.


Po příchodu do Athén uhodla milenka jeho otce, čarodějka Médea, jeho původ a aby uchovala následnictví svým synům, namluvila Aigeovi, že ten skvělý mladík ohrožuje jeho trůn. Aigeus připravil pohár s jedem a při hostině mu jej nabídl, ale v pravý okamžik ukázal Théseus svůj meč. Aigeus mu vzal pohár od úst a objal ho, Médea uprchla ve voze, taženém okřídlenými draky. Aigeus prohlásil Thésea svým následníkem a lid jásal. Původního následníka Pallanta a jeho padesát synů pak mladý princ buď zabil nebo vyhnal ze země.


Zanedlouho však padl na Athény smutek, neboť pro daň připlula loď z Kréty, odvážející v pravidelných obdobích athénské chlapce a dívky, aby pak byli předhozeni Mínotaurovi.


Krétský král Mínós, podle Homéra jeden z nejmocnějších, nejbohatších a nejspravedlivějších panovníků lidského rodu, přísahal mořskému bohu Poseidónovi, že mu obětuje vše, co z moře vyjde. Když mu však Poseidón poslal nádherného bílého býka, přísahu porušil a býka si ponechal. Za trest Afrodíté zaslepila Mínóovu manželku Pásifaé (sestru čarodějky Kirké) zrůdnou láskou k býkovi. Aby se mu mohla oddat, vstoupila Pásifaé do duté krávy, kterou pro ni k tomu účelu postavil athénský umělec Daidalos. Ze zrůdného spojení se zrodil Mínótauros, tvor s lidským tělem a býčí hlavou, živící se lidským masem. Aby Mínós ukryl svou hanbu, nechal si od Daidala postavit neproniknutelný labyrint a v něm se před světem uzavřel. V srdci bludiště ukryl Mínótaura a posílal mu tam i lidské oběti. Když Daidalos se synem Ikarem a s bohatou odměnou chtěl Krétu opustit, Mínós to nedovolil, aby tajemství labyrintu nebylo vyzrazeno. Daidalos proto pro sebe a syna zhotovil z ptačích per a vosku křídla. Ikaros se však na útěku přes otcův zákaz vznesl příliš vysoko, takže slunce vosk roztavilo a Ikaros se zřítil do moře, Daidalos pak šťastně přistál na Sicílii.


Protože Kréta udržovala s Athénami přátelské styky, zúčastňovali se její reprezentanti panathénajských sportovních her; jednou se na ně vypravil i Mínóův syn Androgeós a zvítězil. To se nelíbilo domácím soupeřům a Androgea i s celou družinou ze závisti zabili. Mínós žádal zadostiučinění: vyslal proti Athénám mohutné loďstvo a donutil je, aby mu každých devět let odváděly jako daň sedm chlapců a sedm panen.


Mezi těmito mladými lidmi se tehdy ocitl i Théseus, podle jedné verze z vlastní vůle, podle jiných když na něho padl los. Při odchodu mu otec nakazoval, aby, zůstane-li naživu, při návratu vyměnil černou plachtu na obětní lodi za bílou.


Théseus přijel na Krétu a sklidil Mínóův posměch, když tvrdil, že je synem Poseidónovým. Mínós hodil do moře prsten a Thésea vyzval, aby prsten vylovil. Mořské nymfy však Théseovi odevzdaly nejen prsten, ale i Téthinu zlatou korunu. Svým hrdinstvím Théseus získal lásku Mínoovy dcery Ariadné, která mu pak potají dala klubko, aby po odvinuté niti našel cestu z labyrintu, a meč, aby zabil Mínótaura.


Tento čin Théseus vykonal. Potom kolem sebe shromáždil athénské chlapce, aby osvobodil i dívky, které byly vězněny jinde. Théseus použil lsti, kterou si připravil již v Athénách, když vycvičil dva odvážné, ale zženštile vyhlížející chlapce, kteří před odplutím zaujali místa dvou odvedených dívek. Ti otevřeli vrata dívčího vězení a pak všichni společně prchli z ostrova. Vzali s sebou i Ariadné, kterou však Théseus musel zanechat na Naxu. Tam ji totiž spící zastihl Dionýsos, zahořel k ní láskou a učinil ji vůdkyní své družiny mainád.


Když Théseus pln smutku konečně připlouval do Athén, zapomněl vyměnit smuteční plachtu za bílou a Aigeus, očekávající na vysoké skále hrdinův návrat, vrhl se v návalu žalu do moře, jež po něm bylo nazváno řecky Aigaión pelagos, latinsky Aegaeum mare, moře Egejské.


Théseus se ujal vlády, během níž podle pověstí sjednotil Attiku a dal právní zákony třem stavům: vlastníkům půdy, hospodářům a řemeslníkům. Bylo o něm známo, že se zastával služebnictva a otroků, když se s nimi špatně nakládalo. Pro chudáky zůstávala Théseova svatyně posvátnou až do historických dob. Théseus vykonal ještě mnoho odvážných činů. Přemohl marathónského býka, kterého kdysi Héraklés přivezl z Kréty a v Mykénách pustil na svobodu. Král Laphitů Peirithoos ukradl Théseovi dobytek aby získal záminku k boji, před bitvou se ale oba válečníci smířili a přísahali si věčné přátelství. Théseus se zúčastnil lovu na kalydonského kance, bitvy Laphitů s Kentaury a praví se, že svým hrdinství se vyrovnal Héraklovi. V bitvě s Amazonkami unesl jejich královnu Antiopu, která mu pak porodila syna Hippolyta. Později když Amazonky napadly Attiku, Antiopa, která věrně stála po boku svého manžela, byla v boji zasažena šípem a zemřela.


Po její smrti poslal Théseus pro Faidru, nejmladší dceru Mínoovu, a oženil se s ní. V té době však byl z Hippolyta již silný, krásný jinoch. Miloval jízdu na koni a uctíval Artemidu, ochránkyni jeho matky. Faidra záhy vzplála k Hippolytovi vášnivou láskou. Uprosila starou chůvu, aby jí zprostředkovala milostné setkání. Tehdy mladík Faidru těžce urazil, když ji odmítl. Napsala proto dopis, ve kterém Hippolyta obvinila ze znásilnění, a oběsila se. Její smrt byla pro Thésea důkazem pravdy. Syna vyhnal a z moci, jíž byl Poseidónem obdařen, na něho přivolal kletbu. Když Hippolytos jel ve voze po kamenitém pobřeží, seslal na něho bůh obrovskou vlnu, na jejímž hřebenu se hnal mořský býk a koně se splašili. Až když lidé přinesli Théseovi mrtvé podupané Hippolytovo tělo, poznal otec pravdu.


Od té doby opustilo Thésea štěstí. Když Peirithoovi pomáhal unést Persefónu, byl v podsvětí potrestán. Strávil tam v mukách čtyři roky, než byl vysvobozen Héraklem. Když se vrátil do Athén, našel jen úpadek, bezpráví a vzpoury. Nepodařilo se mu nastolit řád, město proklel a vyplul na Krétu. Cestou se zastavil na Skýru a tam, proradností svého hostitele, spadl z vysoké skály do moře.


Mínós se domníval, že tajemství labyrintu vyzradil Daidalos a když se dověděl, že se skrývá u sicilského krále Kókala, požádal o jeho vydání. Avšak Kókalos byl z těch panovníků, kteří si umělců váží a chrání je; avšak neodvážil se postavit Mínóovi a jeho loďstvu. Pozval ho tedy k osobnímu projednání sporu, slavnostně ho přijal a když se Mínós podle tehdejších zvyků odebral do lázně, Daidalos na něho tajným kanálem pustil vařící vodu. Kókalos příhodu vydával za nešťastnou náhodu a Mínóovi pak vystrojil nádherný pohřeb. Mínós se pak spolu se svým bratrem Rhadamanthem stali soudci v podsvětí.


Báje o Mínóovi uchovala vzpomínku na kdysi mocné krétské království, jež ovládalo celé Egejské moře. Po Mínóovi nazval starou krétskou kulturu její objevitel, sir Arthur Evans, mínójskou.

Románové přepracování báje - Mary Renaultová: Král musí zemřít.

Čtenost článku: 22244

<<zpět