Společnost

Tanec v antickém Řecku

10.09.2004 - Alexandr Knápek

foto

Staří Řekové věřili, že tanec byl vynalezen bohy a proto si ho spojovali se svými náboženskými obřady a uctívacími ceremoniály. Věřili také, že tancování je dar, jenž patří jen vyvoleným, kteří se díky boží vůli v momentě naučili tancovat.

Nejstarší historické záznamy pochází z Kréty, kde v letech 3000 - 1400 př.n.l rozkvétala minojská civilizace. Obyvatelé Kréty zde rozvíjeli hudbu, tanec i zpěv a to nejen jako součást náboženského života, ale také pro své potěšení. V průběhu patnáctého století před naším letopočtem byla Kréta obsazena přistěhovalci z pevninského Řecka a konečně ovládnuta Mykénami. Množství archeologických nálezů ukazuje, že bohatá Krétská taneční tradice nepochybně ovlivnila Mykény, jež umožnily těmto zvyklostem proniknout společně s ostatními kulturními činiteli na pevninské Řecko.

Krétské tance byly tancovány jak v otevřených, tak v uzavřených kruzích, Kréťané obvykle tancovali okolo stromu nebo nějakého náboženského objektu, aby ze sebe vypudili zlo. Později k tancování přibírali zpěváka nebo hudebníka - krétské sochy ukazují tance v kruhu okolo hráče na lyru, nebo také párové tance spojené s nejrůznějšími kulty. Obdobné sochy a malby byly nalezeny také na Kypru a pevninském Řecku a jsou datovány k letem 1400 - 1050 př.n.l.

Výuka tance nepatřila v antickém Řecku zrovna k nejlevnějším, přesto např. v Arkádii byla tato výuka hrazena mladým mužům z městské kasy. V Thesálii zase tanečníky jmenovali eminentními občany (άρχοντες) popř. vedoucími tanečníky (πρωτοορχησταί). Naproti tomu ve Spartě bylo tancování spojeno spíše s bojem a disciplínou, s čímž souvisí fakt, že Sparťané tancovali převážně válečné tance v pochodovém rytmu nebo také trénovali boj za zvuku fléten. V Athénách byly všichni právoplatní občané vyučováni tanci již od útlého věku, v bohatších rodinách probíhala individuální výuka nejenom tance, ale také hudby a poezie za přítomnosti soukromých učitelů.

Podobné lekce dostával prý také Epameinondás v Thébách, který byl podle historických zdrojů talentovaným flétnistou, hráčem na lyru a v neposlední řadě také dobrým zpěvákem a tanečníkem.

Sokrates v díle Symposium zmiňuje svoji lásku k tanci a přání dosáhnout tuto dovednost k dokonalosti; Platón zase v obou svých zákonodárných dílech (Stát a Zákony) tvrdí, že člověk, který neumí tancovat, je nevzdělaný a nekultivovaný a kritizuje sparťanskou tvrdost při výuce tance, dávajíc důraz na to, aby se učiteli tance staly ženy.

Dominantní formací ve všech řeckých tancích byl kruh - jak uzavřený, tak otevřený - nebo spirála. Pouze athénští tancovali v přímých řadách nebo také v tzv. čtvercové formaci. Pravidlem bylo, že muži a ženy tancovali odděleně, jen výjimečně dohromady. V divadlech tancovali - stejně tak hráli - výhradně muži. Ženy tancovaly ženské tance společně mezi sebou a tzv. dionýské tance v průběhu dionýského festivalu. Tanečníci byli převážně amatéři, vyjma těch, kteří tancem bavili hodující u Symposionu.

Typy tanců:
Základní rozlišení je mezi tanci válečnými a mírovými. Později se začaly rozlišovat tance divadelní, náboženské, bojové, symposionové, smuteční atd. Každý typ divadelního vystoupení (tragédie, komedie) měl svůj vlastní, charakteristický druh tance:
Pyrichický tanec (Πυρριχίος) - nejznámější z válečných tanců, byl součástí základních vojenských dovedností a vyučoval se jak v Athénách, tak ve Spartě.
Gymnopaedia (Γυμνοπαιδεία) - hlavní tanec Lakedaemonie, tancovaný každé ráno na Sparťanské agoře jakožto v rámci každodenního rozcvičení.
Geranos (Γέρανος) - Podle Plútarcha se tancoval hlavně na Délu, na počest zabití Minotaura Théseem, který se na zpáteční cestě zastavil obětovat Afroditě a tancoval kolem jejího oltáře.
Ierakio (Ιεράκιο) - ženský tanec, který se tančil během festivalů na Héřinu počest.
Epilinios (Επιλήνιος) - dionýský tanec, tancovaný v sudech s vinnou révou během sešlapávání vína.

Divadelní tance:
Emelia (Εμμέλεια) - tanec, který se užíval v divadle a tančil společně s uváděním tragédií, jeho opakem je:
Kordax (Κόρδαξ) - tancoval se během produkce komedií.
Sikkinis (Σίκκινις) - byl tanec, předváděný během satirického dramatu.

Ostatní tance:
Imeneos (Υμέναιος ) - svatební tanec; tancovala ho nevěsta společně s matkou a přáteli. Byl hodně rychlý s mnoha otočkami a zvraty.
Hormos (Ορμος) - tancovali ho mladí muži a ženy, kteří během tance tvořili řetěz. Tanec vedl mladý muž, který svámi pohyby naznačoval bojové pohyby. Hned za ním tancovala mladá žena, které měla symbolizovat vážnost a slušnost.
Iporchima (Υπόρχημα) - kombinace tance, pantomimy, zpěvu a hudby, který také pochází z Kréty. Tancovali ho chlapci a děvčata za doprovodu veršovaného zpěvu doprovázeného hrou na lyru.

Čtenost článku: 20959

<<zpět