Přesun stránek

Stránky byly přesunuty na adresu s zde jsou také publikovány nové články: http://www.antickysvet.cz

 

 

> bitvy

Gráníkos 334 před n.l.

23.09.2004 - Jiří Chlubný

Po přechodu Helespontu a návštěvě Tróje se Alexandr Veliký se svými muži vydal na sever a na východ k Dardanelám, kde na něj již čekalo perské vojsko. Nevedl ho ještě Dareios, který zůstával v nitru Persie, ani Memnón, velitel žoldnéřského vojska Řeků a nejzkušenější vojevůdce, protože více jak půl tuctu Peršanů mělo vyšší hodnost než on. Peršané disponovali početně asi slabším vojskem, ale jejich řady značně posílili zkušení žoldnéři z Řecka a mohli si vybrat pozici pro boj. Memnón byl sice proti boji, navrhl vypálit celý kraj, aby Alexandr musel pro zásobovací problémy odtáhnout zpět, ale nezískal prakticky žádnou podporu a i on se posléze připravoval k bitvě.

Perští velitelé se dohodli, že s vojskem obsadí východní břeh řeky Gráníkos nedaleko jejího ústí. Protože břehy Gráníku byly srázné a vysoké, měla řeka Peršanům poskytnout rozhodující výhodu v následujícím boji proti zkušeným Makedoncům.

Když se Alexandr přiblížil k řece, hlásili mu jeho zvědové, jaké postavení Peršané zaujali. Parmenión, muž číslo dvě v makedonské armádě navrhoval překvapivě zaútočit za svítání. To bylo celkem rozumné kvůli lepší pozici Peršanů. Ti však udělali dalekosáhlou chybu, když místo pěchoty umístili přímo na břeh řeky do první linie jezdce - zafungovala jistě pýcha vyššího stavu, který chtěl porazit vetřelce a nechtěl svěřit obranu země do rukou cizích žoldnéřů.

Velkou výhodou Makedonců v nastávajícím boji jízdy se měla stát výzbroj. Peršané postrádali kopí jako bojový prostředek a místo něj měli dva vrhací oštěpy. Makedonci byli vyzbrojeni silnými bojovými kopí z odolného dřínového dřeva. A Alexandr si tuto výhodu jistě uvědomil. Převedl své vojsko na pozice rovnoběžné s perskými, velení levého křídla svěřil Parmeniónovi a sám zaujal tradičně vážené místo napravo, Z ostatních velitelů se bitvy účastnili mimo jiné i pozdější slavní vůdcové jako Krateros jako Perdikkas v roli velitelů falang a jiní, jako Ptolemaios a Héfaistión, zatím neveleli vůbec.

Alexandr v této bitvě nepoužil žádný skvělý plán, měl velmi málo místa na manévrování, a tak se bitva změnila v boj muže proti muži. Jakmile Alexandr vypustil první útočné jednotky do řeky, vrátil se na pravé křídlo a sám vedl útok proti masivní formaci nepřátelských jezdců čekajících na druhém břehu řeky. Nasměroval úder přímo proti perskému velitelskému sboru, který se nacházel uprostřed voje. Tím zároveň pomohl vlastní falanze, která se ocitla v nesnázích. Potyčka na srázném a kluzkém břehu byla nějakou chvíli nerozhodná, protože Makedonci stále stáli na nižší pozici, ale postupně se projevila převaha makedonských zbraní a perská linie se začala prohýbat. Alexandrovi se prý zlomilo při výjezdu z břehu kopí, přijmul od panoše nové, zabil jím perského generála a ocitl se v mele. Tam mu někdo ťal do přilby a zatímco si Alexandr vyrovnával s útočníkem účty, jiný voják proti němu pozdvihl šavli. Alexandra zachránil bratr jeho někdejší chůvy, který útočníkovi uťal ruku.

Bitva se začala stále rychleji obracet ve prospěch Makedonců. Boj vlastně rozhodlo jen pevné odhodlání, vyšší kázeň a dřínová kopí Makedonců, protože takticky se bitva rovnala srážce dvou mas vojska. Peršané se po nějaké době rozhodli utéct. Alexandr je nechal být a soustředil útok proti žoldnéřům, které považoval za zrádce Řecka. Zde nastala divoká jatka, z nichž sice mnozí asi unikli, ale i tak skončil jejich odpor s těžkými ztrátami, jen zajatých bylo dva tisíce... Ti pak mimo jiné skončili na nucených pracích v Makedonii. Většině perských velitelů se podařilo utéct - pokud nebyli zabiti v první fázi boje, stejně jako se to podařilo Memnónovi

Ztráty na makedonské straně byly nevelké. Pětadvaceti členům královské jízdy, kteří zahynuli, prokázal Alexandr zvláštní poctu tím, že jejich rodinám odpustil daně a nechal jim odlít sochy. Padlé perské generály pohřbil s válečnými poctami a dokonce i žoldnéřům dopřál řádný řecký pohřeb, což bylo tehdy pokládáno za velmi záslužné.

Bitva u Gráníku otevřela Alexandrovi bránu do nitra Persie. Kdyby prohrál, asi nikdy by už nemohl opakovat svůj pokus o dobytí perské říše.

Čtenost článku: 6410

<<zpět