Antika na Facebooku

Antika funguje také na Facebooku. Vedle upozornění na nové články zde naleznete novinky a zajímavosti o antické době, dnešní odkazy na staré Řecko a Řím i další věci, které se na web nehodí nebo nevejdou. Stránky naleznete zde.

 

 


Přesun stránek

Stránky byly přesunuty na adresu s zde jsou také publikovány nové články: http://www.antickysvet.cz

 

 

> místopis - ostatní

poloostrov Sunion

31.10.2004 - Zdeněk Šafrata

foto

Sunion leží 67 km jihovýchodně od Athén, tam, kde končí krásný attický poloostrov. I některý z méně romantických návštěvníků bude nadšen nádherou širého moře. Nechá-li svůj zrak bloudit po malebných plážích a malých ostrůvcích, spatří Peloponnes a Kyklády, bude okouzlen západem slunce - a bude snít!

Podobajíce se koruně, zdobí vrcholek poloostrova bílé sloupy nádherně do krajiny zasazeného antického chrámu. Jako každá z jiných částí Attiky, i Sunion má své vlastní dějiny, které však jsou vždy spjaty s Athénami. Má dokonce dějiny, sahající daleko do minulosti. Byly nalezeny hroby z 3. tisíciletí př. Kr. a různé předměty, svědčící o velmi ranném osídlení. Sunion se brzy stal kulturním střediskem. Už Homérem je v Odyseii označován mys jako "svatý". Na základě historických spisů a archeologických výzkumů, prováděných v této oblasti, bylo v Sunionu uctíváno mnoho bohů a hrdinů, jako Zeus, Hermés, Aeskulap a Héraklés, ale nejvíce přece jen Athéna a Poseidón. Athéna byla v attickém pantheónu přirozeně hlavní postavou, přesto se však zdá, že i uctívání Poseidóna bylo mezi řeckým, odjakživa po moři se plavícím lidem, silně zakořeněno. Jak už víme z pověsti o střetu obou těchto božstev, musela se Athéna snažit jej předčit. Přirozeně to byl Poseidón, koho si všem rozmarům počasí vystavovaní mořeplavci chtěli udobřit, a proto jeho chrám stál na nejvyšším místě pahorkatiny. Naproti tomu Athéna byla uctívána v posvátném háji, nacházejícím se na malém vršku, asi 400 metrů od Poseidonova chrámu.

Po mnoho let se věřilo chybné informaci Pausániově, pocházející možná z chyby nebo vynechání při opisování textu, že Poseidonův chrám patřil Athéně ze Sunionu. Pravdu potvrdil r. 1898 nalezený nápis, podle něhož byl chrám bezpochyby zasvěcen Poseidónovi.

Na pláži západního zálivu leží osada Sunion, v antice jedno z nejbohatších měst Attiky. Při malých panathénajských hrách se tam pořádaly námořní soutěže.

Athéňané velmi brzy poznali strategický význam mysu a opevnili jej, aby mohli kontrolovat spojení s ostrovy, zejména s ostrovem Euboia, odkud se na lodích dovážela pšenice k obživě athénských obyvatel. Během peloponneské války po r. 413 př. Kr. Sparťané obsadili pevnost Dekeleia a pozemní spojení s Euboiou zablokovali. Především však šlo Athéňanům o ochranu největšího zdroje příjmů, stříbrných dolů sousedního Laurionu, které jim dovolily na Thémistoklův příkaz postavit 200 triér, jimiž se pak r. 480 př. Kr. podařilo u Salamis zničujícím způsobem porazit perskou flotilu.

A tak tedy na konci mysu postavili půlkruhovou, asi 500 m dlouhou a 3 m silnou zeď, zesílenou každých zhruba 20 m čtvercovými věžemi. Mnohé části jsou ještě dobře zachované, hlavně na severozápadní straně. Pod nimi ve skalách u moře postavili malé přístaviště pro dvě triéry, které měly zřejmě tento prostor střežit.

K Poseidónovu chrámu na nejvyšším místě skály se přichází od severní strany, kde ještě může uvidět stopy po velké budově. Zde se nacházely propyláje, postavené v 6. století př. Kr. z vápence a později obložené mramorem. Uprostřed budovy se nacházely dvě podpěry, které ji rozdělovaly na dvě sloupové síně, vpředu menší a na straně ke chrámu větší. V každé z obou síní stály dva dórské sloupy. Na šířku byly haly opět podpěrami rozděleny a měly tři vchody: jeden velký uprostřed pro potahy a obětní zvířata a dva menší postranní pro pěší.

Když se projde propylájemi, vpravo od nich se nachází čtvercová komora, pravděpodobně strážnice. Za ní se nachází sloupová síň, která, kromě sloupů na přední straně, měla ješte druhou řadu šesti vápencových sloupů. V pravém úhlu k této hale pokračovala na západní straně jiná, menší. V té se při slavnostech scházeli poutníci a nacházeli tu úkryt před nepřízní počasí.

Poseidónův chrám se tyčí 30 m jižně od propylájí. Byl zřízen mezi lety 444 a 440 př. Kr. náhradou za starý chrám z vápence, jenž padl za obět perskému plenění roku 480 př. Kr. Bílý mramor, z něhož byl postaven, pocházel z agrileských lomů blízko Sunionu. Tento materiál nemá vlastnosti pentelského mramoru, který časem dostává teple žluté zabarvení, jaké vykazují chrámy na Akropoli. Není také tak odolný a podléhá neustálé korozi vlivem slaných mořských větrů. Proto neznámý architekt zvolil na sloupech plošší kanely a snížil jejich počet z obvyklých dvaceti na šestnáct. Archeologové dospěli k přesvědčení, že se jedná o téhož architekta, který vytvořil také Héfaisteión, Áreův chrám na antické Agoře v Athénách a Némésin chrám v Rhamnútu. Lze doufat, že nějaký nový nález nám prozradí jeho jméno. Dosud jej známe jako stavitele Héfaisteónu.

Chrám je vystavěn na základech o rozměrech 31 x 13,50 m jako dórský peripteros o 6 sloupech na kratších a o 13 sloupech na delších stranách. Štíhlé sloupy postrádají enthasis parthenónských sloupů. Chrám měl pronaos i opisthodóm, v celle se nacházela socha boha.

Nemáme žádné informace o příčině zničení chrámu. Podle jedné staré pověsti byl kdysi palácem, který obývala královská dcera. Každého rána s prvním slunečním paprskem odcházela navštívit svou sestru, žijící v "paláci" na Aigině. Každého odpoledne, když slunce za hory Aiginy zacházelo, navracela se s posledním slunečním paprskem zpět na Sunion. Tato romantická pověst musela být příčinou zkázy, neboť lidé, žijící v letech turecké nadvlády v otroctví a nevědomosti, zběsile pátrali po pokladu "paláce".

Když návštěvník opět sestoupí k propylájím, uvidí vpravo desky vlysů, které zdobily pronaos chrámu, znázorňující boje Gigantů a Kentaurů a hrdinské činy Théseovy. Několik metrů od čelní fronty chrámu byli nalezeni dva obrovští kůroi, nacházející se v Národním archeologickém muzeu v Athénách.

Vedle jiných osobností Sunion inspiroval také básníka lorda Byrona, který své jméno vyryl do pravého pilíře v přední řadě.

Čtenost článku: 4190

<<zpět