Přesun stránek

Stránky byly přesunuty na adresu s zde jsou také publikovány nové články: http://www.antickysvet.cz

 

 

> filosofie

Malé Sókratovské školy

22.11.2004 - Lenka Svobodová

Sókratés byl významným filozofem, z jehož učení nevycházel pouze jeho nejznámější žák Platón, ale také tak zvané malé sókratovské školy, které bývají také někdy nazývány polosókratovské nebo posókratovské.


Za nejdůležitější jsou považovány školy kynická, hédonická a megarská.

ŠKOLA KYNICKÁ
Tato škola rozvíjela a radikalizovala Sókratovu myšlenku, že ctnost má být výše, než všechno hmotné bohatství, sláva atd. Cílem kyniků bylo žít od hmotných statků oproštěným, přirozeným životem bez majetku a společenských vazeb, tedy podobně, jako žije pes. Ze slova pes vychází pravděpodobně pojmenování této školy - řecky kyón, 2. pád kynos. Je ale možné, že název vychází ze jména athénského gymnasia v Kynosarges pro neplnoprávné občany. Zde vyučoval zakladatel kynismu - Antisthénés.

Antisthénés (asi 455 - 360 př. n. l.)
Antisthénés byl po thrácké matce v Athénách neplnoprávný, přesto se však stal žákem Gorgia a později Sókrata. O jeho vzezření víme velice málo: údajně chodil jako bezdomovec - dlouhé nečesané vlasy, žebrácká mošna, hůl, děravé šaty. Jednak tak dával najevo svou bídu, ale také tímto způsobem demonstroval svůj názor na způsob života. Jeho filozofie má tyto základní rysy:
1) myšlenka autarkie (soběstačnosti) a autonomie člověka jako mravní bytosti


Říká, že člověk dosahuje ctnosti a štěstí svou maximální nezávislostí na svých vnitřních potřebách, vášních a na svém okolí. Je tedy nutné zříci se pohodlí civilizace, ignorovat zákony a tradiční mravy. Toto všechno má pak vést k lhostejnosti ke všemu kromě ctnosti (tedy lhostejnost k politice, státu, vlasti, rodině, náboženství...). Autarkii pak ohrožuje rozkoš, a to hlavně rozkoš erotická a speciálně je-li erotická rozkoš pociťována jako něco mimořádného, na co máme vázat svůj pocit radosti.

2) kritika Platónovy teorie idejí
Antisthénés tuto teorii kritizuje v duchu sensualismu (sensualismus za jediný zdroj poznání uznává smyslové počitky) - uznává jedině smyslové poznání. Platón tvrdí, že například kůň má svůj vzor v ideji "koňovosti", zatímco Antisthénés říká, že koně vidí, "koňovost" ale ne. Tímto svým přístupem - popíráním reálné existence obecnin - je předchůdcem budoucího nominalismu.

3) Ctnosti se lze naučit, přičemž ji nikdy nemůžeme ztratit. Podle Antisthéna je práce dobrem, neboť ctnosti se učíme v činu - tedy při nějaké práci.

Diogénés ze Sinópy



ŠKOLA HÉDONICKÁ
Někdy se můžeme setkat také s názvem kyrénská škola. Je protipólem školy kynické. Zakladatelem je žák Prótagora a Sókrata Aristippos z Kyrény.

Aristippos z Kyrény (asi 435 - 355 př. n. l.)
Cílem života má podle něj být dosahování slasti - hédoné, a to proto, že člověk už od dětství vyhledává to, co je mu příjemné a vyhýbá se strasti a bolesti.


Slast je pro něj mírným pohybem podobným pohybu mořských vln. Strach je potom pohybem prudkým, který se podobá vlnobití rozbouřeného moře. Mezi slastí a strachem je střední stav (klidné moře).


Na rozdíl od epikurejského hédonismu nepovažuje pouhou nepřítomnost bolesti za slast. Slast je pozitivní stav. Dalším rozdílem je pak to, že slast je zásadně stav tělesný. Pro vyznavače hédonické školy platí, že (podle Diogena Laertia) "rozkoše tělesné pokládali za mnohem lepší než rozkoše duševní a bolesti tělesné za horší duševních".


Rozkoš je sice nejvyšší dobro, ale nesmíme se jí nechat ovládnout. Je to chvilkový stav, je nyní, v současnosti, protože není už to, co bylo a ještě není to, co bude, pokud to přijde - je jen přítomnost. Proto si podle hédoniků máme užívat, dokud není pozdě.


Trvalá blaženost (eudaimonia)je podle Aristippa nedosažitelná, neboť ani mudrc nežije celý život ve slasti (jen větší část), ani hlupák nežije celý život ve strasti.


Aristippos napsal 25 dialogů sokratovského typu, žádný se však nedochoval.

ŠKOLA MEGARSKÁ
Založil ji Sókratův žák Eukleidés z Megary (asi 450 - 370 př. n. l.), který mimochodem po Sokratově smrti hostil jeho vyhnané žáky, možná včetně Platóna. Pro megarskou školu bylo charakteristické vytváření paradoxů. Známý je například paradox lháře, který stručně můžeme vyjádřit větou: "Jestliže někdo říká, že lže, pak současně lže i mluví pravdu."


Hlavní snahou zvláště Eukleida bylo ztotožnit Sókratovo dobro s eleatským jedno.

Další příslušníci megarské školy:
Eubúlidés z Mílétu (4. století př. n. l.) - Eukleidův žák. Byl velkým odpůrcem Aristotela a stejně jako Zenón Elejský je znám vytvářením paradoxů.
Thrasymachos z Chalkedónu (kolem 420 př. n. l.) - bývá někdy řazen také mezi sofisty. Říká, že spravedlnost je založena na prospěchu silnějšího a právě proto je všude nespravedlnost. Byl snad prvním, kdo otevřeně prohlásil, že se bohové o lidi nestarají.
Vedle filosofické dráhy se angažoval také v rétorice a díky své učebnici Techné rhétoriké patří mezi zakladatele attického řečnictví.

Čtenost článku: 10016

<<zpět