Antika na Facebooku

Antika funguje také na Facebooku. Vedle upozornění na nové články zde naleznete novinky a zajímavosti o antické době, dnešní odkazy na staré Řecko a Řím i další věci, které se na web nehodí nebo nevejdou. Stránky naleznete zde.

 

 


Přesun stránek

Stránky byly přesunuty na adresu s zde jsou také publikovány nové články: http://www.antickysvet.cz

 

 

> filosofie

Parmenidés

22.11.2004 - Jiří Chlubný a Lenka Svobodová

foto

Xenofanův žák Parmenidés se narodil okolo roku 540 před n.l. v Eleji, kde byl později ctěným občanem. Stal se nejvýznamnějším představitelem elejské školy a jedním z nejvíce vážených filosofů Řecka vůbec. O tom svědčí i to, že Platón po něm nazval jeden ze svých dialogů a nechal jej už ve stařeckém věku diskutovat se svým žákem Zénónem z Eleje a Sokratem, který byl však v době, ve které se měl dialog odehrávat, příliš mladý. Parmenidés došel k určitějším poznatkům než jeho učitel. Přijal Xenofanovu myšlenku o neměnnosti jsoucna a systematicky ji zformuloval. V dochované naučné básni se líčí Parmenidova cesta z říše noci k bohyni v říši světla (pravdě). Jsou zde proti sobě postaveny pravda a vědění na jedné straně, zdání a mínění na druhé straně. Pravého poznání se podle filosofa dosahuje čistým rozumovým poznáním. Smysly jsou tedy pokládány za klamavé.

Parmenidés také říkal, že "jen jsoucno jest, nejsoucno není a nemůže být myšleno." Jsoucnem se přitom rozumí to, co vyplňuje prostor, je tedy popírána možnost prázdného prostoru. Hypotéza pohybu však předpokládala, že pokud se jsoucno má pohybovat na nějaké místo, musí tam být nejdříve prázdný prostor. Parmenidés to popřel a směle tvrdil, že pokud je všude jsoucno, nemůže existovat dění, ani pohyb, nýbrž jen neproměnlivě trvanlivé bytí. Protože jsoucno vyplňuje všechno, není ani nějaké myšlení, které by stálo mimo bytí. Naopak, myšlení a jsoucno jsou totéž. Smysly, které předvádějí stálé změny a stálý pohyb, klamou, jsou zdrojem veškerého omylu. Avšak jako u všech předsokratiků je výklad myšlenek poněkud sporný.

Nyní však poznámky Lenky Svobodové.

K jeho slavné větě "...neboť bytí jest,kdežto nic věru není," což by se dalo jasně říct tak, že bytí je a nebytí není, mám jednu malilinkou poznámečku, a totiž to, že se v této nevinně vyhlížející větičce dopustil paradoxu: Říká, že nebytí není, ale právě ono slůvko "není" označuje nebytí, které ale přece podle něj není. No NENÍ to na zblbnutí?

Jsoucno podle Parmenida:
- je věčné
- nemá tedy vzniku ani zániku
- je stálé, neměnné, totožné se sebou samým
- je absolutně soběstačné
- je souvislé, nepřetržité, spojité
- je všude stejné, homogenní
- je celistvé, pevné, neporušené
- je nedělitelné
- je absolutně nehybné
Z toho všeho dohromady plyne, že BYTÍ JE JEDNO.
Parmenidés je na rozdíl od Epikúra přísným deterministou, tzn. že nepřipouští prvek náhody a tvrdí, že vše je determinováno, tj. předurčeno.

Čtenost článku: 11896

<<zpět