Přesun stránek

Stránky byly přesunuty na adresu s zde jsou také publikovány nové články: http://www.antickysvet.cz

 

 

> literatura

Apuleius

29.12.2004 - Jiří Chlubný

Římský spisovatel Lucius Apuleius se narodil někdy okolo roku 125 n.l. v Madauře, což byla římská vojenská osada v Numidii. Vzdělání dostal v Kartágu a hlavně v Athénách, kde si mimo jiné oblíbil platónskou filosofii. Odtud se odebral do Říma, kde si kvalitní právnickou prací podepřenou skvělými rétorskými výkony vydělal značné jmění, později konal přednáškové turné po světě, zčásti i proto, aby poznal cizí náboženství. Na cestách se oženil s bohatou vdovou, ale musel se hájit proti obvinění jejích příbuzných, že ji očaroval. Řeč, kterou tam Apuleius pronesl, také sám později vydal a získal díky ní svobodu. Usadil se v Kartágu, kde učil rétorice a svým nábožensko - filosofickým teoriím, přičemž se stal velice populární osobností, dokonce se mohl s jistou arogancí obracet i na císaře. Zemřel roku 180.

Apuleius napsal řadu řecky i latinsky psaných prací, z nichž se nám několik latinských zachovalo. Kromě již zmíněné obhajoby u soudu, kterou nazval Apologiá (Obrana) nebo O magii, je to několik dalších výtahů jeho řečí a řada nábožensko - filosofických děl jako O Platónovi a jeho nauce, O Sokratově bohu nebo O světě. Největším a nejlepším dílem Apuleia jsou jeho Proměny o knihách, které Augustinus nazval Zlatý osel. Jehož důležitost tkví v tom, že je to jediný v celosti zachovaný latinský román. Autor jej napsal snad po vzoru Lúkia z Patrai v humoristicko - satirickém duchu.

Lucius z Korintu v něm vypráví o dobrodružstvích, která zažil v oslí podobě, neboť se ze zvědavosti někde v Thesálii začaroval v osla. Hrdina příběhu pak musí velmi dlouho čekat, než může sníst růžové květy a znovu získat lidskou podobu. Mezitím pochopitelně zažívá všelijaká příjemná i nepříjemná dobrodružství, která autor velmi barvitě popisuje. Dílo jeví velkou fantazii Apuleia i jeho vyvinutou smyslnost a ukazuje velmi dobře atmosféru císařského Říma. V románu převažuje tendence až pohádková se sklonem ke komice, občas dostává dílo nádech tragický nebo hrdinský. Nejdelší částí knihy je jakási pohádka o lásce Amora a Psýché ukazující vroucí lidskou touhu po slynutí duše s bohem, navíc do ní autor přimíchal nám dobře známou pohádku o Popelce. Poslední část knihy je oslavou mystérií bohyně Isis, spis tak získává větší hloubku.

Apuleius se stal plodem africké kultury - mísí se v něm vliv klasického Řecka a Říma s orientálními vlivy. Po formální stránce se považuje za zakladatele africké latinity. Jeho sloh je propracovaný, oplývá častými obraty a figurami rétorického původu, navíc naplněn archaismy a provincialismy. Apuleius je čten dodnes a jeho dílo vyvolalo interpretace v literatuře pozdějšího starověku, středověku a renesance Je pokládán za posledního velkého spisovatele antické literatury.

Čtenost článku: 4974

<<zpět