Přesun stránek

Stránky byly přesunuty na adresu s zde jsou také publikovány nové články: http://www.antickysvet.cz

 

 

> literatura

Cicero

29.12.2004 - Jiří Chlubný

Marcus Tullius Cicero je považován za největší osobnost antického řečnictví a jeho osobnost je významná rovněž pro jeho přínos v literatuře a politice římského státu na konci republiky.

Cicero se narodil 3.ledna roku 106 před n.l. u Arpina jako syn maloměstského aristokrata. První vzdělání dostal Cicero v rodném městečku, další jeho krůčky za vzděláním vedly do Říma. Zde studoval především řečnictví a poštěstilo se mu setkat se s vynikajícími řečníky Marcem Antoniem a Liciniem Crassem, kteří jej podporovali ve snaze stát se řečníkem. Mladý Cicero poznával také divadlo a seznámil se s několika osobnostmi římského i řeckého dramatu, dosáhl i výborného právnického vzdělání díky své spolupráci se Scaevolou a později jeho synovcem. Ve filosofii byl žákem stoika Diodota a akademika Filóna z Lárissy. Cicero začal také poměrně brzy kvůli zdokonalení svého jazyka překládat řecké texty, z nichž několik se nám zachovalo dodnes.

Řečník nežil v lehké době, jako vojín bojoval ve válce se spojenci, jeho mládí spadá do období války mezi Sullou a Mariem. Právě v době Sullovy diktatury se Cicero poprvé začal angažovat v soudních sporech, nejprve drobných, poté i hrdelních. V roce 79 se proslavil svou obhajobou křivě obviněného Sexta Roscia.

V témž roce byl nucen opustit Řím kvůli zdravotním problémům způsobeným velikým vypětím. Lékaři mu doporučili ukončit započatou řečnickou dráhu, ale Cicero to odmítl a místo toho odjel zdokonalit sám sebe do Řecka a Malé Asie. Nejprve zůstal 6 měsíců v Athénách, poté tedy objel i Malou Asii, kde se setkal se všemi nejlepšími rétory té doby. Nakonec odcestoval na Rhodos, kde ho rétor Apollonios Molon získal pro tamní učení. Cicero se vrátil do Říma roku 77 před n.l., jak sám napsal celý pozměněn. Brzy se oženil, vzal si Tarentii, která často vystupuje v jeho listech. Rok 76 pro něj znamenal úřad kvestorský. Po ukončení tohoto jednoročního úřadu se stal členem senátu. Roku 70 se stává aedilem kurulským. Tento rok je i jinak významný pro Cicera - proces s Verrem, jež se dopustil vyděračství na Sicílii, a který byl odsouzen především díky Cicerovi a jeho řečem, znamenal to, že byl pětatřicetiletý řečník považován za nejlepšího ve svém oboru v Římě. O rok později je Cicero zvolen opět za aedila, tentokrát v Římě. Konečně roku 67 před n.l. se stává prétorem a podporuje zvolení Pompeia za vojevůdce s mimořádnou pravomocí proti králi Mithridatovi.

Roku 64 se Cicero stává jedním ze dvou nejvyšších úředníků v impériu - konsulem a to i přes silnou opozici ze strany Catiliny. Poté ve své funkci potlačil povstání výše zmíněného a zavázal si tak město. Avšak příbuzní popravených měli své politické styky na začínající první triumvirát, který zařídil Cicerův politický pád. Ten přišel definitivně v dubnu roku 58, kdy byl Cicero úředně vyhoštěn a odešel do Thessaloniky. Zde nezůstal dlouho, neboť politické změny vedly k povolení k návratu ze dne 4.8.57 před n.l. Cicero se vrátil i do politiky, ale už nezískal starý vliv. V roce 51 před n.l. se stal Cicero správcem neklidné a válkou ohrožené provincie Kilikie. Zde si vedl zdatně a získal si i vojenské zásluhy. Na konci roku 50 před n.l. se Cicero vrátil do Říma, kde se vše připravovalo k vypuknutí občanské války. Cicero váhal, ale nakonec si vybral stranu Pompeiovu. Neudělal dobře.

Po porážce Pompeia u Pharsalu (Cicero se bitvy neúčastnil) mu republikáni nabízeli velení nad loďstvem, ale Cicero odmítl a vydal se zpět do Itálie, kde doufal v Caesarovu milost. Tu skutečně dostal v roce 47 před n.l., i když až po roce čekání. V této době si také znepřátelil Marca Antonia. Cicero se uchýlil do soukromí, kde pěstoval filosofii a psal knihy s velikou vytrvalostí. Téměř nevystupoval na veřejnosti, leda když chtěl zachránit některého ze svých přátel. Toto období jeho života skončilo se smrtí Caesara 15.3.44 před n.l. Cicero s ní souhlasil a dokonce byl potěšen smrtí diktátora, ale již brzy si uvědomil, že jeho místo začíná zaujímat Marcus Antonius. Více než šedesátiletý Cicero vytáhl do boje proti Antoniovi, ale ten se ukázal jako silnější a nechal svého protivníka zavraždit. Stalo se to na pobřeží u Caiety dne 7.prosince 43 před n.l. Jeho ruka a hlava (nebo možná jen jazyk), symboly řečnictví, byly poslány do Říma a vystaveny.

Cicerovu pozůstalost je nutné si rozdělit a není nutné a snad ani žádoucí uvádět ji celou - byl by to přece jen příliš dlouhý seznam. Cicerova díla se nám z větší části zachovala a jen díky nim máme zprávy o některých filosofech, jejichž díla se nedochovala.

Básnické pokusy a překlady:
1) De consulatu meo (Můj konsulát) - epos na oslavu Maria
2) De temporibus meis (Má doba)
3) Aratea - volný překlad básní
- jako básník není Cicero přijímán kladně, navíc se jeho díla dochovala ve zlomcích

Soudní a politické řeči (dochováno 58, zde jen nejvýznamnější)
1) Obhajoba Sexta Roscia
2) Proti Gaiovi Verrovi - řeč rozdělená na dvě části (1.před žalobou, 2.při prvním přelíčení)
3) Obhajoba Milona - mistrovská řeč, kterou Cicero bez úspěchu obhajoval muže, který zabil jeho soka Clodia
4) O vrchním velení Gaia Pompeia
5) Proti Catilinovi
6) 14 řečí proti Marcu Antoniovi - Cicero je sám nazýval filipikami podle Démosthenových řečí proti Filipu Makedonskému
- řeči jsou základem Cicerova odkazu, řeči, které jsem nenapsal, jsou většinou obhajobami přátel nebo řeči proti různým úředníkům zneužívajícím moc

Rétorické spisy
1) De inventione (O shromažďování látky)
2) De oratore (ad Quintum fratrem) - O řečníku (bratru Quintovi) - fingovaný rozhovor tří známých řečníků o systému rétoriky, asi nejznámější Cicerovo dílo
3) Brutus - přehled římských řečníků, v podstatě první antické literární dějiny
4) Orator ad Marcum Brutum (Řečník pro Marka Bruta)
A další 3 doplňky

Filosofické spisy
1) De re publica (O republice) - 6 knih o teorii státu, poslední část se uvádí jako samostatná (Scipionův sen)
2) De legibus (Zákony) - nedokončený výklad práva o 3 knihách
3) Tusculanae disputationes ad Marcum Brutum (Tuskulské rozhovory pro Marka Bruta) - o tom, co je nepostradatelné pro šťastný život
4) Academica (Výklady o Akademii) - 2 knihy vysvětlující noetické otázky
5) De finibus bonorum et malorum (O nejvyšším dobru a zlu) - tři rozmluvy o etických otázkách podle různých filosofických škol
- a mnoho dalších drobnějších děl, sice hodně čtených, ale zkrátka méně důležitých

- Cicero netvořil žádnou novou filosofii, snažil se Římany seznámit s nejlepšími názory různých filosofií. Jeho dílo však silně ovlivnilo stoiky. Cicero filosofii velmi chválil jako lékařku těla i duše.


Korespondence
- Cicerova korespondence obsahuje na tisíc dopisů roztříděných podle adresátů, ale také stovku dopisů přátel Cicerovi (např. i od Caesara, Pompeia, Lepida, Antonia, Bruta).

Čtenost článku: 26333

<<zpět