Přesun stránek

Stránky byly přesunuty na adresu s zde jsou také publikovány nové články: http://www.antickysvet.cz

 

 

> literatura

Tacitus

02.01.2005 - Jiří Chlubný

Tacitus je asi právem považován za největšího historika římské říše. Zprávy o jeho životě jsou značně neúplné a dokonce i o jeho jménu máme pochybnosti. Konkrétně si nejsme jisti, které jméno zařadit k jistému Cornelius Tacitus - jestli Publius nebo méně pravděpodobné jméno Gaius. Soudí se, že se narodil kolem roku 54 n.l. v zámožné rodině, o čemž svědčí literární styl a vyspělost jeho děl i úřednická kariéra. O ní něco málo zaznamenává sám Tacitus ve svých knihách. Můžeme usoudit, že za Vespasiana sloužil ve vojsku a dosáhl vysoké hodnosti, za jeho nástupce Tita se pak stal kvestorem a vstoupil mezi senátory. Na sklonku vlády Vespasiana (roku 78) si vzal dceru vynikajícího vojevůdce Agricoly. Roku 88 zastával Tacitus úřad praetora a poté pravděpodobně získal na dva roky správu některé z provincií - snad Belgie. Když pak Agricola roku 93 zemřel, Tacitus se i s ženou vrátil do Říma, ale nezapojil se do veřejného života, neboť s císařem hluboce nesouhlasil. Tam se vrátil rok po smrti Domitiana za Nervy, v roce 97 zastával úřad konzula. Někdy za vlády Traiana pak zastával funkci správce provincie Asia. Tacitovy další osudy jsou neznámé, za přibližné datum jeho smrti se pokládá rok 120.

Svou spisovatelskou dráhu zahájil teprve za klidné vlády Traiana a to spisem Životopis Iulia Agricoly, v němž oslavil úspěchy svého tchána v Británii. Spis z roku 98 je protknut téměř posvátnou úctou před vynikajícím mužem impéria. Ještě téhož roku pak Tacitus sepsal spis o původu, sídlech, zvycích a kmenech Germánů nazvaný Germania (nebo úplněji a přesněji O původu, sídle, mravech a národech Germánů). Toto dílo má obrovský význam pro poznání starověku v Německu, byť vychází především z knih Caesara a Plinia Staršího. Na spisu je zajímavá sympatie autora pro mravně nezkazitelné Germány i strach z potencionálního nebezpečí ze strany těchto národů.

Po těchto víceméně menších dílech se Tacitus vrhl do tvorby větších děl. Prvním plodem jeho úsilí se stala Historiae (Dějiny). Kniha popisuje původně ve 14 knihách děje v císařství od smrti Nerona po konec vlády Domitiana, tedy let 69 - 96. Nám se bohužel zachovaly pouze první čtyři knihy a část páté, popisující pouze léta 69 a 70. Ještě obšírnější historické dílo sepsal Tacitus později, snad v letech 115 - 117. Nazval jej Annales (Letopisy) nebo také Od smrti božského Augusta. Spis shrnoval dějiny vlád císařů od Tiberia po Nerona. Z jeho celkových 16 knih se zachovaly knihy první až čtvrtá, začátek páté, šestá bez začátku a mezerovitě jedenáctá až šestnáctá. Tacitus popisuje dané události většinou podle let. Přestože napsal, že bude popisovat bez osobního zaujetí, staví do dobrého světla především republikánsky smýšlející lidi. Jeho pojetí je rovněž hodně pesimistické - všímá si hodně záporných vlastností a činů císařů, píše o servilnosti a zbabělosti senátu. Na zaujatost Tacita pak doplatil především rozhodně ne špatný císař Tiberius.

Tacitus údajně plánoval sepsání dalších dvou knih - jedné o díle Augusta a druhé o vládě Nervy a Traiana, ale k tomu už se nedostal - smrt byla asi rychlejší.

Kromě těchto historických děl sepsal Tacitus Rozhovor o řečnících, kulturní dokument velkého významu. Dialog má téma úpadku soudního řečnictví, kterým se Tacitus mimo jiné dlouho živil, ve starém Římě za císařství. Styl a sloh tohoto spisu se poměrně radikálně liší od všech ostatních Tacitových děl, což dalo vzniknout sporné myšlence, že autor tohoto spisu je jiný a nám neznámý. Tuto otázku však asi nikdy s jistotou nevyřešíme.

Tacitova díla nejsou opěvována jen pro svůj obsah, ale pro svou vynikající formu. Tacitovi se jako jednomu z prvních podařilo díky síle své osobnosti napsat dějiny jako historické drama, plného vzruchu, ale přitom většinou pravdivého. Používal propracovaných psychologických obrazů osobností, hledá souvislosti a příčiny. S historiků antiky jej můžeme srovnávat jen s málokterými Řeky (Hérodotos, Thúkydidés, Polybios) a možná s žádným Římanem. Jeho díla samozřejmě nejsou bez chybičky, některá fakta účelově převrátil, ale stejně ho řadíme k naprosté elitě světových historiků všech dob.

Čtenost článku: 8771

<<zpět