Přesun stránek!!!!
Stránky byly přesunuty na novou adresu a zde jsou také publikovány nové články: http://www.antickysvet.cz
Antika na Facebooku
Antika funguje také na Facebooku. Vedle upozornění na nové články zde naleznete novinky a zajímavosti o antické době, dnešní odkazy na staré Řecko a Řím i další věci, které se na web nehodí nebo nevejdou. Stránky naleznete zde.
> literatura
Vergilius
Slavný epický a didaktický básník Publius Vergilius Maro se narodil
15.10.70 před n.l. v zámožné venkovské rodině v Andes u Mantovy.
Vzdělání získal studiemi v Cremoně a Miláně, pokračoval v nich i v
Římě. Zde se stal žákem rétora Epidia, u něhož studovali i Marcus
Antonius a Octavianus; učil se však také filosofii, biologii a
matematice. V průběhu studií si získal některé zajímavé přátele,
nejznámější je určitě Maecenas.
Kvůli svému chatrnému zdraví a
nemalé ostýchavosti se rozhodl pověsit řečnickou dráhu na hřebíček a
začal číst díla řeckých mistrů pera. Brzy je také napodoboval. K
mistrovství v poezii jej dovedl legát Marca Antonia, básnicky činný
Asinius Pollionus. Ten dal impuls k napsání sbírky deseti idyl z
pastýřského prostředí nazvaných Bucolica - Zpěvy pastýřské. Vznikly v
letech 45 - 37 (?) před n.l. Jsou to v podstatě napodobeniny
Theokritových idyl, ale méně pravdivé. V básních se místy objevují
pravdivé náměty ze života tehdejšího Říma (např. v první a deváté básni
se zrcadlí konfiskace půdy pro Augustovy veterány), ale většinou jde v
eklogách o čistě vymyšlené příběhy - např. dvě básně jsou o básnických
soubojích pastýřů, další dvě o trápení s láskou atd.
Vergilius
se v průběhu psaní Bucolic dostal do nedobré situace, neboť konfiskace
majetku, o které psal v první básni Zpěvů pastýřských, se dotkla i jeho
a byl mu sebrán otcovský statek. Jeho mocní přátelé jako byl Pollionus
mu pomohli k návratu majetku, ale již o rok později (40 před n.l.) se
situace opakovala. Nyní však již Vergiliovi statek nevrátili, ale
Maecenas mu náhradou věnoval jiný. Po vydání Bucolic se Vergilius
zbavil existenčních problémů - získal podporu mocných a solidní majetek
- a mohl se naplno vrhnout do skládání veršů. Žil střídavě na několika
místech včetně Říma, ale nejvíce si vážil možnosti pobývat v jižní
Itálii kvůli mírnému podnebí.
Vergilius se dostal do
Maecenatova básnického kroužku, který navštěvovali ti nejlepší básníci
tehdejšího Říma, mj. i Horatius, Plotius Tucca a jiní, podobně dobře
známí spisovatelé. S Horatiem pojilo Vergilia dokonce osobní
přátelství. V průběhu velkých změn, které vedly ke vzniku principátu
psal Vergilius novou sbírku básní. Dokončil ji roku 30 před n.l. a
nazval ji Georgica - Zpěvy rolnické. Dílo dnes definujeme jako
didaktický epos o čtyřech knihách, který nadšeně pojednává postupně o
polním hospodářství, sadařství a vinařství, dobytkářství a na závěr o
včelařství. Dílo vzniklo v podstatě na zakázku Maecenata, který chtěl
povzbudit pokleslý zájem o zemědělství. Vergilius zvládl látku výborně
- z nepříliš zábavné látky učinil pomocí drobných příhod zajímavou
směsici, kterou považujeme za nejlepší didaktické dílo antiky.
Hned
po dokončení Georgic se Vergilius dal do skládání nového eposu, který
slíbil Augustovi. Po jedenácti letech práce knihu zhruba dopsal. Tehdy
se rozhodl navštívit Řecko a Malou Asii, neboť chtěl prohloubit svá
studia a pracovat v klidu na eposu. V Athénách potkal Augusta, který se
vracel z východních provincií a v podstatě ho donutil - snad kvůli
básníkovu špatnému zdravotnímu stavu - k návratu do vlasti společně s
císařem. Avšak již na cestě básník onemocněl a v Brundisiu dne 21.9
roku 19 před n.l. zemřel. Na vlastní přání ho pohřbili u Neapole.
Vergilius
prý při umírání prosil, aby byl epos o dvanácti knihách zničen, neboť
nebyl zcela dokončen. Nakonec ho přesvědčili, aby ho odkázal svým
přátelům, i když pod podmínkou, že dílo nevydají. Nebylo ho však dbáno.
Na přímý Augustův rozkaz bylo dílo podrobeno rozsáhlé redakci, která
vyškrtala vše zbytečné, ale nic nepřidala. Tím se vysvětlují občasné
nesmysly v textu nebo nedokončené verše. Dílo bylo tedy nakonec vydáno
pod názvem Aeneis. Epos svým obsahem navazuje na Homéra, ale i na staré
římské báje.
Dvanáct knih eposu:
1) Vypráví o prvních
sedmi letech pouti Aenea ze zničené Tróje, o úkolu, který dostal
(založit v Itálii město); bouře jej nakonec zažene ke Kartágu, kde ho
přijme královna Dídó.
2) Vypráví o bojích v Tróji (Aeneas to vypráví Dídó)
3) Útěk z Tróje
4)
Mezi pány svých kmenů vzplane láska, ale Aeneas musí jet dál. Dídó
Aenea prokleje, zaviní věčné nepřátelství mezi Puny a Římany a spáchá
sebevraždu.
5) Aeneas na Sicílii
6) Příjezd do Itálie, výprava do podsvětí. Tam Aeneův otec předpoví slávu Říma i to, že za Augusta nastane nový zlatý věk
7)
Přistání Aeneových mužů v Latiu. Mstivá bohyně Juno zkazí svatbu mezi
Aeneem a Lavinií, dcerou krále Latia. Místo toho začíná válka mezi
Aeneem a druhým nápadníkem, rutulským králem Turnem.
- další knihy
pak popisují průběh války. Nakonec se o výsledku války rozhodne v
souboji mezi Turnem a Aeneem, který trójský princ vyhrává.
V
Aeneis získali Římané skvělý národní epos. Zdůrazňují se v něm ctnosti,
které se považovaly za ideální pro správného Římana. Vergilius zde také
odůvodňuje právo Říma nad vládu nad světem Epos si získal téměř
okamžitě velikou oblibu, dokonce se používal ke věštění. Četl se i ve
středověku, první přepisy díla se nám dochovaly již z 5.století. Aeneis
se stala vzorem pro epiku středověku i novověku.
Vergilia
považujeme za největšího básníka starověkého Říma. Mnozí jej
napodobovali a jeho sláva stále stoupala. Ve středověku se pak
Vergilius stal osobou téměř mýtickou, vzpomeňme třeba na Dantovu
procházku peklem v Božské komedii, kde mu průvodce dělá právě Vergilius.
Čtenost článku: 17759