Antika na Facebooku

Antika funguje také na Facebooku. Vedle upozornění na nové články zde naleznete novinky a zajímavosti o antické době, dnešní odkazy na staré Řecko a Řím i další věci, které se na web nehodí nebo nevejdou. Stránky naleznete zde.

 

 


Přesun stránek

Stránky byly přesunuty na adresu s zde jsou také publikovány nové články: http://www.antickysvet.cz

 

 

> římské provincie

Thracia

19.02.2005 - Jiří Chlubný


Thrákie je historickým a starověkým geografickým regionem v jihovýchodní Evropě. Čítá dnešní severovýchodní Řecko, jižní Bulharsko a evropskou část Turecka.

Původními obyvateli země byli nepřekvapivě Thrákové. Ti byli považováni Řeky za primitivní národ, přestože dokázali vyvinout vyšší formy poezie nebo hudby. Na druhou stranu žili ve vesnicích, urbanizace zde neproběhla ani za vrcholného rozmachu Řecka a přišla až s Římany. Jedinou výjimkou se staly řecké kolonie jako Byzantion nebo Tomis. Thrákové také prakticky nevytvořili politicky jednotný stát a spokojili se s malými královstvími, která se navzájem nacházela ve stálých sporech a bojích. Jedinou výjimkou byl pokus kmene Odrysů o sjednocení Thrákie, který však překazil Filip II. Makedonský.


Bojové kontakty mezi Římany a Thráky začaly v době prudké expanze Říma do východního Středomoří. Po římských vítězstvích ve válkách s Makedonií začali kdysi mocní makedonští králové ztrácet kontrolu i nad tak blízkým regionem, jakým byla Thrákie. Thrákové se pokusili situace využít a začít jednat na vlastní pěst, nicméně Řím se postavil proti. Po bitvě u Pydny roku 168 před n.l. se politická nadvláda nad regionem začala nezvratně přesunovat pod římská křídla. Makedonci ani Thrákové se s tím nechtěli smířit, nicméně častá vzbouření byla pravidelně potlačována.

Dalších 200 let se neslo ve znamení existence Thrákie jako římského vazalského státu. Stejně jako další východní regiony si i Thrákové za římských občanských válek museli vybrat, na čí stranu se mají připojit. Vládce Rhascuporis podporoval Pompeia i Caesara, později však vsadil jednoznačně na špatnou kartu, když pomáhal republikánským vojskům proti Marcu Antoniovi a Octavianovi. Thrákie však žádné následky zatím nenesla a mohla se tak nerušeně vrhnout do divokého víru královražd, které se staly pravidelnou kratochvílí vyšších thráckých kruhů, samozřejmě včetně žen.

Když roku 46 n.l. zavraždila vlastní manželka krále Rhoemetalcese, Římané se rozhodli region zklidnit vlastní přítomností. Žádný nástupce mrtvého krále nebyl potvrzen a císař Claudius zahrnul Thrákii do římské provinciální soustavy jako císařskou provincii. Sousedila na severu s Moesií, na západě s provincií Macedonia, východní hranici obstarávalo Černé moře (Pontus Euxinus) a jižní Marmarské moře (Propontis) a Egejské moře (Mare Aegaeum).

Hlavním městem nové provincie Thracia se stalo Philippopolis, i když to bylo spíše východisko z nouze, neboť žádné vhodnější město pro nízkou urbanizaci neexistovalo, větší sídla se nacházela zpravidla na hranicích provincie a nebyla proto vhodná pro provinciální sídlo. Neexistence měst také stavěla Římany do složité správní situace, neboť nebylo o co opřít ani kam umístit tradiční úřady.

Snad právě proto založili brzy po vzniku provincie Thracia Římané některé kolonie. Claudius nebo Nero založili kolonii Apra (Colonia Claudia Aprensis), Vespasianus nechal vzniknout Deultum (Colonia Flavia Pacensis Deultum), Traianus nechal rozšířit několik menších sídel na regulérní města. Jaká byla nejvýznamnější města v provincii Thracia?

Jistě nejznámějším městem nacházejícím se v Thrákii je Byzantium, později Constantinopolis, dnes Istanbul. Toto město si bezesporu zaslouží samostatný článek, nicméně pro účely našeho tématu uvedu alespoň základní informace o tomto městě. Bylo založeno někdy v letech 668 - 657 před n.l. osadníky přišlými zřejmě z Megary. Leželo na naprosto unikátním místě poskytujícím dobrou vojenskou ochranu i ekonomické a dopravní vazby. Hrálo klíčovou roli při zprostředkování obchodu z černomořským obilím a díky lokaci na nejkratší spojnici Evropy a Asie se významně podílelo i na mezikontinentálním obchodě. Bylo mnohokrát obléháno, pod hradbami byl například raněn Filip II. Makedonský. Roku 270 před n.l. město málem zruinovali Keltové, kteří vybírali výpalné za to, že městu ušetří při svém postupu do Malé Asie. Za římské éry mělo město statut svobodného města, které mělo blíže k provincii Bithynia et Pontus než k Thracii, kam by geograficky patřilo. V letech 193 - 196 Byzantium obléhal Septimius Severus, který se po pádu hradeb městu tvrdě pomstil za zatvrzelou obranu a hájení zájmů Piscennia Nigera. Tentýž Septimius Severus však město nechal v plné míře obnovit, a dokonce zdvojnásobil obvod města. Byzantium hrálo svoji úlohu pevnosti i při bojích mezi Constantinem a Liciniem. Constantinus město po svém vítězství skvěle přestavěl k úloze nástupce Říma. Jako Constantinopolis pak sloužilo více než 11 století jako hlavní město Byzance.

K jedněm z nejstarších sídelních útvarů patřilo město Abdéra. To měl založit Hérakles, nicméně blíže pravdě bude Hérodotos, který osídlení přisuzuje kolonistům z Klazomen a datuje ho do 7.století před n.l. Město hrálo významnou roli v dějinách Řeků žijících v Thrákii a do římských rukou padlo roku 170 před n.l. Je otázkou, jak velkou radost měli Římané z tohoto zisku, protože Abdéra ve starověku proslula jako rodiště hlupáků (ne zcela oprávněně, narodil se zde třeba filosof Protágorás). V dějinách římské Thrákie Abdéra velkou roli nesehrála, protože se nikdy nesebrala z obléhání města Římany.

Rovněž město Perinthus (od cca roku 300 n.l. Heraclea, dnes Eregli) mělo za svůj vznik vděčit Héraklovi. V reálu kolonii na břehu Propontidy založili obyvatelé ostrova Samos roku 602 před n.l. Perinthus padl do římských rukou po rozpadu pergamského království, tedy roku 133 před n.l. a připadl tehdy k provincii Macedonia. Město těžilo ze své pozice na významné silnici Via Egnatia a spojnici místních komunikací. Do římských dějin se zapsal během bojů mezi Septimiem Severem a Piscenniem Nigerem v letech 193 - 194, kdy se o město vedly tvrdé boje. Vítězně z nich vyšel Septimius Severus. Kolem roku 300 bylo město přejmenováno na Heracleu na počest svého bájného zakladatele a také patrona císaře Maximiana.

Město Beroe Augusta Traiana (dnešní Stara Zagora) vzniklo díky Makedoncům, kteří pochytili dobrou polohu místa na křižovatce obchodních cest a poblíž úrodného údolí pod pohořím Haemus. Přídomek Augusta Traiana dostalo - pravda ne příliš logicky - od císaře Hadriana. Právě zde porazili Gótové vedení králem Knivou císaře Decia, když ve městě jeho armáda odpočívala a Gótové tak učinili první krok k drtivému vítězství nad Římany u Abrittu v Moesii roku 251.

Rovněž Hadrianopolis (nebo také Adrianopolis, dnešní Edirne) proslulo drtivou porážkou, kterou zde Římané utrpěli od Gótů, tentokrát v notoricky známé bitvě roku 378. Město samo však je již odryského původu. O jeho rozvoj se mimořádně zasloužil Hadrianus, který roku 125 podpořil růst města a učinil z něj důležitou zastávku na cestě z Byzantia do Moesie. Během reorganizace provinciální správy se Hadrianopolis stala centrem provincie Haemimontus. V roce 324 zde Constantin drtivě porazil Licinia. O padesát čtyři let později na stejném místě zahynul císař Valens i většina východní armády při porážce od Fritigernových Gótů. Ostatně ani ve středověku toto bojiště nezahálelo.

Antického původu jsou rovněž dvě velmi významná bulharská města. Antickou Serdicu dnes známe jako hlavní město Bulharska Sofii, původně však šlo o centrum thráckého kmene Serdů a hlavní město provincie Dacia Interna vzniklé po roce 271. Dnešní Plovdiv nesl za Římanů název Philippopolis nebo také Trimontium, popřípadě Eumolpia). Na jeho místě pravděpodobně stálo královské sídlo kmene Odrysů, které však bylo zničeno a obnoveno až Filipem II. Makedonským, který také dal městu své jméno. Philippopolis se stala roku 46 hlavním městem provincie Thracia, přestože hradby pro něj nechal postavit až císař Philippus Arabs (244 - 249).

Samotná provincie Thracia se v průběhu třetího století začala stávat bojištěm mezi římskými legiemi a germánskými nájezdníky. Jelikož dříve provincie spoléhala na ochranu skýtanou legiemi v Moesii, nové nájezdy tuto obrannou hráz překonávaly a Thracia se stala dějištěm mnoha krvavých bitev. Roku 275 byl v během příprav tažení do Persie v thráckém městě Caenophrurium zavražděn vynikající císař Aurelianus, podle mého názoru oprávněný nositel titulu Restitutor Orbis (Obnovitel světa). Při dělení Impéria připadla Thracia Byzanci, která však nad ní zhruba od poloviny pátého století začala ztrácet kontrolu, aby ji zase za silnějších vládců nebo příznivějších okolností získávala zpět. Toto přetahování o region pokračovalo až do 13.století, kdy Byzanc definitivně Thrákii opustila.

Do antických dějin se Thracia zapsala i místními rodáky. Thráckého původu měli být bájný pěvec a hráč na lyru Orfeus a také zřejmě nejslavnější povstalec v dějinách Říma - velitel otrockého povstání v letech 73 - 71 před n.l. Spartacus.


Článek o thráckém vojenství naleznete zde.

Čtenost článku: 11426

<<zpět